Střídání stráží

„Tak už pojď mami“, dcera ji chytne za ruku a odvádí z místa, které tak dobře zná. Tak moc dobře, že ji v uších šumí, svírá se jí žaludek a oči nevidí skrze záplavu slz. Petra pohladí svou dceru láskyplně po vlasech a položí žlutou růži na místo, kde si jako malé s Annou hrávaly....

------------

Je podzimní den. Sychravý, chladný, deštivý. Anna stojí oblečená v předsíni a pozoruje svůj obraz v zrcadle. Hezká žena, upravená, dlouhé vlasy a velké smutné oči. Jak je to dlouho, ptá se sama sebe. 11 měsíců přesně. Jedenáct dlouhých měsíců bez něj. Jedenáct měsíců od chvíle, kdy mu řekla sbohem.

Vezme si černý nepromokavý kabát, deštník, vysoké boty a vyjde z domu ven do deště se svou věrnou čtyřnohou přítelkyní. Jdou svou obvyklou trasou kolem kostela, skrz louku, míjejí dům s modrými okny s bílými závěsy a dál prochází kolem lavičky pod košatou lípou.

Její fenka se náhle zastaví. Anna zpozorní, protože postoj její Lili je celý napjatý a soustředěný. Uši nastražené, čenich vystrčený vpřed. Začíná velmi jemně, ale varovně vrčet. Anna skrz kapky deště, které ji stékají po okraji jejího zeleného deštníku, nevidí nic zvláštního. Její vlčice však ano a pro ni je to dostatečně varovný signál. „Co se děje, Lili? Pojď, půjdeme odsud“. Jsou jen kousek od hřbitovní zdi, která je sama o sobě i v hezkém počasí ponurá, natož teď v podzimním čase. Pochmurnost místa jakoby vyvěrá z každého póru pálených cihel.

Lili je stále napjatá a velmi, velmi pomalu a bojácně vede Annu k boční vstupní bráně. Anna začíná pociťovat úzkost a strachem se jí svírá hrdlo. Stále nic nevidí, ale její intuice vnitřně varuje celou její bytost. Nechoď tam….. Odejdi…. Uteč…..Začíná se třást, ledový pot ji stéká po zádech a ruce se jí třesou. Krok, dva, tři…. „Co to….. co to děláš???? Přestaň!!! Neeeee!!!! Pomóóóóccccc.......!!!!"

------------

Noticka ve zpravodajství. Žena, 52 let, nalezena zastřelena u hřbitovní zdi v Praze 5 spolu se svým psem. Motiv i pachatel činu neznámý. Prosíme občany, kteří by měli jakékoli informace k tomuto případu a mohly by posloužit k jeho objasnění a dopadení pachatele, nechť se ozvou na číslo…….

Adam se přihlásil na polici o týden později. Dobrovolně. Znovu a znovu viděl ve snech  její tvář. Vyděšenou, nechápavou, s široce otevřenýma očima. „Proč?“ Křičela. Jak proč? Protože ho tehdy opustila, odešla a zanechala za sebou prázdnotu, kterou neuměl a ani nechtěl ničím vyplnit. „Musí to tak být“, řekla tehdy. Jak musí, co musí, nic nemusí! „Časem na mne zapomeneš“. Ne, nikdy na tebe nezapomenu. Měsíce běžely a míjely jeden za druhým a vztek a bolest neustávaly. Naopak. Měl zbrojní průkaz. A vztek. Moře vzteku. A jednoho dne dospěl k rozhodnutí…..

------------

Petra odchází se svou dcerou z místa, kde byla zavražděna její kamarádka z dětství a nejbližší přítelkyně. Odchází plná zloby, vzteku a pocitu křivdy. Anna byla její spřízněná duše a chybí ji. Tak moc, že Adama nenávidí každým kouskem svého těla.

Rozhodla se. Zítra ho navštíví ve věznici. Poví mu, proč tehdy Anna odešla. Nikdy nic nepochopil. Možná teď pochopí. A to bude jeho největší trest.

------------

Noticka ve zpravodajství…. Muž, 55 let, jež byl před časem odsouzen za vraždu své bývalé přítelkyně, byl nalezen v cele oběšen. Případ byl uzavřen jako sebevražda.

------------

U hřbitovní zdi leží tři žluté růže vedle sebe. Jedna za Annu, druhá za její věrnou fenku a ta třetí, nová, za Adama.