Proti své vůli

Za třicet let společného manželství ho dobře znala. Věděla, že chce něco říct a neví, jak do toho. Tak dělá kapra. Otevře pusu, nadechne se a zase jí zavře. Dokonce ho podezřívala, že to dělá schválně, že to je takový rituál, kterým chce docílit její výzvy, ať jí TO tedy konečně řekne, jakoby proti své vůli. Naposledy jí tímto kaproidním způsobem sdělil letos na jaře, že se budou muset uskromnit, co se dovolené týče, protože ten nový automat v hospodě je porouchaný a proti jeho vůli jej donutil se přesvědčit, že mezi hospodským automatem a bankomatem je přeci jen drobný rozdíl. Tentokrát počkala, až se dostatečně naloká vzduchu a až jej bude od neustále otevíraných a zavíraných úst bolet čelist.

Nakonec to nevydržel ani do konce oběda. Vypadlo to z něj překotně, jak se slova drala z jeho úst jedno přes druhé, všem se chtělo ven. Byla jak jejich slepice, když jim ráno otevře dvířka u kurníku. Taky se derou ven tak usilovně, že zablokují malý slepičí průchod a dostanou se tak ven s větší námahou, než kdyby šly způsobně za sebou. A už po prvních vytlačených slovech by si byla přála, aby nechal tentokrát svojí slepičárnu zavřenou.

„Víš, ty jsi silná, samostatná, se vším si poradíš, ale Majka…“ – dál už nepotřebovala slyšet nic. Ano, jeho slepičárna vypouštěla další vypelichané klišoidní slípky o tom, jaká je Majka slabá a jemná žena, jak jí celý svět ubližuje, jak jeho, kaprovitého majitele slepičárny nutně potřebuje. A taky jak si jej Majka cení a obdivuje ho. Zřejmě vášnivá rybářka, miluje kapry, napadlo jí.

Vyslechla si tedy příběh o Majce, vůči které se svět už od narození spiknul. Nedopřáli jí ani důstojný příchod na svět, ale její životní smůla spojená s intenzivní povahou se projevily už v tomto prenatálně-natálním okamžiku a zavinily, že první, co viděla její novorozenecká dětská poloslepá očka byl saniťák, který jí porodil v sanitce odstavené narychlo na polní cestě. Protože ona už nemohla déle čekat, než její prvorodící matku dovezou do porodnice.

Pak následovalo pokračování biografického okénka nešťastnice Majky. Ukázalo se, že Majka není žádná mladá nástupnice, ale naopak již zralá žena, dokonce o dva roky starší než tenhle její kapr(ál). Dětství, škola, první manželství, druhé manželství, bratr, matka, zaměstnavatelé – samá smůla.

„Jak jste se seznámili“ zeptala se jej, spíš aby něco řekla. Zaujalo jí, že v ten okamžik se slípky v kurníku zasekly a přestaly se drát ven. „Na takové společenské akci“, odpověděl. „Společenské? Přišla k nám do hospody?“ Nepamatovala si, že by její končící manžel měl jinou společenskou akci, než nedělní hospodu u nich na návsi. A slepice začaly zase postupně vylézat z kurníku, aby přinesly informace, že „…jak má ta Majka tu smůlu, tak má smůlu i na kamarádky. Svázaly jí, donesly na swingers party a tam jí donutily juchat s ostatními. A to všechno opakovaně. Proti její vůli...“

Už se ani neptala, jak se tam ocitl on. Zřejmě taky proti své vůli. Spíš by jej odhadla na nějaký fejkový profil někde na seznamce. I když jak tvrdí sousedka, která seznamkou prošla - je to jen swingers party rozložená do delšího časového období. Není nic divného tam narazit na dobrodruhy s dvaceti a více protějšky.

Tělem jí projel uspokojivý pocit zadostiučinění. Bála se, že jí uteče s nějakou mladou, naivní slečnou. Ale teď vidí, že její nástupkyně není ani mladá ani naivní a že jejímu kaprálovi polezou kromě slepic ze slepičárny ven taky oči z důlků. To jak se ještě bude divit.