11.8.

Anotace: ... Zlato, rozumíš mi co si přeji?.... Ale ano drahá, velmi dobře...

Sešlý muž ve středním věku sedí shrbený na rozlámané, zelené, plastové židli. Na sobě má tričko z AliExpressu s 3D potiskem a motivem, který mu připadá zajímavý. Jsou to různě a nesourodě rozházené jedničky a nuly v bílé barvě na černém podkladě v rozdílné velikosti tak, že vytváří dojem ztrácejících se a znovu vyvstalých čísel. Tvoří zdánlivě nesystematické uskupení, které při bližším pohledu navozuje pocit hvězdného nebe. Šedé bavlněné tepláky má vyhrnuté nad kotníky, na nohou má šedé crocsy a celkově zašlý a zastaralý vzhled nelogickým způsobem rozbíjí bleděmodré ponožky s růžovými, létajícími prasátky se šťastným výrazem v obličeji. Veselý výraz létajících čuníků velmi silně kontrastuje se zasmušilým výrazem šedovlasého muže. Upřeně a soustředěně se dívá na obrazovku svého telefonu, který pevně třímá v dlaních, samovolně vysouvá spodní ret a jeho celkový výraz vypovídá o psychické nepohodě.

Rozhlídneme-li se více kolem zjistíme, že muž sedí v jakési garáži. Možná v garáži svého domu.... Při bližším pohledu uvidíme i to, že se lehce třese a velmi pozorně pozoruje obraz na svém telefonu..... co tam jen vidí...?

Žena středního věku právě zalévá na zahradě žlutou konvičkou bylinky zasazené do vyvýšených záhonů. Koupila si je v Lidlu ve slevě, sama si je sestavila, osázela a je na ně náležitě pyšná.

Copak to tam má? Mátu, bazalku a hele, tam je i šalvěj. Tu znám, říká si muž. Jeho manželka ji pěstuje pod okny kuchyně. Muž pozoruje obrysy jejího těla a přemýšlí, jaké kalhotky má právě na sobě. Nejraději má ty černé s červenými jahodami, které ho pokaždé vzruší, když je opatrně, jemně a beze spěchu stahuje po jejich bocích..... Ahhhhh..... kruci, vzrušení se dostavilo a muž si mimoděk rukou zajede do rozkroku. Jeho pevný úd se rýsuje pod šedou vrstvou nohavic. Jak je možné, že na ni stále tak reaguji? Rozčiluje se sám pro sebe.

Žena v bleděmodrobílých, pruhovaných šatech na ramínka, s modrými žabkami, dlouhými, rezavými vlasy, které má volně rozpuštěné, drží konvičku a s úsměvem si dál zalévá své bylinky.

No jasně, má červené nehty, všímá si muž. Sluší ji. Kamera, která je nainstalovaná na domě ženy směrem na zahradu, ji krásně zabírá a muž má tak dokonalý přehled o každém jejím pohybu. Zatím co on sám...je jinde.

Žena se usmívá. Ví, že se kamera hýbe dle jejich pohybů a ví i to, že ji on pozoruje. Na chvíli dostane chuť si trochu zakoketovat. Otočí pomalu hlavu směrem ke kameře a stejně pomalu, možná pomaleji, zvedne oči a zadívá se přímo do hledáčku kamery.

Muž se zarazí. Není zvyklý na takové jednání. Není zvyklý z domova. Také mají na domě kamery. Ale nikdo se do nich nedívá. Po těch letech, co je naistaloval, už si rodina zvykla na jejich přítomnost natolik, že je bere jako součást jejich domácnosti stejně jako například vázu na polici. Muž tedy zpozorní a celý napjatý čeká, co se dál bude dít.

Žena se nyní upřeně dívá do kamery. Z jejího výrazu není jasné jaká bude její další reakce. Žena se dívá a začíná se lehce usmívat. Ten úsměv může značit cokoli. Je to úsměv Mony Lisy. Žena se lehce usmívá, upřeně se dívá do kamery a pokládá konvičku na parapet okna. Volnou rukou odhodí spadené vlasy z ramene dozadu na záda a pomalu, velmi pomalu, prstem zajede pod ramínko jejich šatů. Stále se dívá do kamery, stále se usmívá a prsty sundavá ramínko z pravého ramene. Dívá se, usmívá se dál a rukou udělá pomalu ten samý pohyb i s ramínkem druhým tak, že se šaty volně svezou k jejím nohám. Žádné spodní prádlo nemá, žádné kalhotky, nic. Jen nahé tělo. Dívá se, usmívá se a stojí bez hnutí před kamerou jako socha. Jako Eva z ráje. Nemá na sobě ale ani list.

Muž začíná zrychleně dýchat, jeho vzrušení dosáhlo maxima a má chuť okamžitě nastartovat svůj vůz, překročit všechny povolené rychlosti, způsobit jakékoli dopravní přestupky, ale hlavně být co nejdříve u ní! Ale nemůže.... bude se dnes učit s dětmi a také slíbil manželce připevnit poličku v koupelně.

Žena, která stále pozoruje kameru, mění výraz ve svém obličeji.

Velmi dobře se ten muž a ta žena navzájem znají a jejich pouto jim umožňuje komunikovat i beze slov. Muž vidí její výraz a začíná mít rudé fleky v obličeji. Objeví se mu pokaždé, když se cítí ponížený, uražený, zatracený.

Žena se přestává usmívat, její rty se stáhnou do pevné linie rovné čáry a její oči se lehce přivřou. Ten výraz, kterým se nyní do kamery dívá, obsahuje otázky a zároveň i odpovědi, které znají jen oni dva. Stojí stále nahá a vítr si lehce hraje s jejími vlasy.... prsa vyzývají k laskání, tělo k dotekům a ústa k líbání. Výraz její tváře teď vyjadřuje vše i beze slov.... Máš tu být....

Muž se cítí ponížený, uražený a dotčený. Je to přímá konfrontace jeho situace s realitou, kterou se snaží znovu a znovu obelstít a celkem se mu to i s různými výpadky daří. Ale jak dlouho? Jak dlouho ještě ona vydrží být, kde je, s vědomím, kde je on? Cítí, jak se mu stahuje krk, buší srdce a má chuť zařvat, ale.... najednou uvidí pohyb. Zpozorní.... co to je?

Vidí ženu, která stále stojí nahá na zahradě, s výrazem překvapení v tváři. Muž nedokáže rozeznat co její výraz znamená. Nicméně vidí kromě jí i muže, který se k ženě přibližuje. Muže, kterého on zná! Něco jí říká a žena mu odpovídá. Neví co si povídají, kamera má pouze obraz, ale nikoli zvuk.

V muži začíná vřít krev. Co ten tam dělá??!!

Dál fascinovaně pozoruje obraz na kameře a vidí, jak ženě muž zvedá ze země šaty, podává jí je do ruky, ona je od něj bere. On se na ni usměje, něco jí říká a ona neznatelně kývne hlavou. Pak zvedne oči ke kameře s výrazem, který muže v garáži bodne přímo do srdce. Žena i muž odcházejí ze zahrady dovnitř do domu a obraz končí.....

Kolikrát už tyto záběry z kamery viděl. Kolikrát už si je pustil. Kolikrát znovu a znovu pozoroval ji. A jeho. Pamatuje si i to, jak tehdy vyběhl z garáže. Jak nemohl vzteky dýchat. Jak měl temno před očima a celá jeho bytost volala po pomstě. Utíkal do předsíně, cestou odstrčil manželku, která se zrovna vrátila se psem z procházky a věšela si kabát, sebral klíče od auta, které ležely na botníku a s burácením motoru se řítil pryč...

------------------------

Vzpomínal a před očima mu běžely obrazy jako v němém filmu.

Pomalu se natáhl pro krabičku cigaret ležících na krabici od zahradního stolku vedle něj, jednu cigaretu si vytáhl, zapálil, opřel se do opěradla židle, zvrátil hlavu a labužnicky vypustil kouř do éteru. Cítil už klid a vyrovnání.

Postavil se, prošel se pomalu po garáži a zadíval se na místo, na kterém každý den sedává na zelené, plastové židli a pouští si záznam z kamery na telefonu. Beton pod tou židlí má neznatelně jinou barvu než zbylá podlaha v garáži. Kdo se nezaměří na tento detail, ničeho si nevšimne. Dalo mu práci nechat si namíchat takovou, aby rozdíl nebyl vidět. Dříve býval na tom místě malý sklípek, o kterém nikdo jiný než on nevěděl. Původní majitelé domu tam zřejmě kdysi uskladňovali brambory.

Teď? Teď je to místo posledního odpočinku, uchichtl se sám sarkasticky pod vousy. Vlastně ji splnil její přání! Aby žili spolu.... Smál se už bujaře nahlas při té představě.

Tak spi sladce drahá, zítra zase přijdu.

Zhasl světlo v garáži a odešel za svou ženou do pokoje dívat se na jejich oblíbený seriál.

Ámen.