skutečný....sen..:(

Blížila se noc a ona jen čekala až všichni ulehnou aby mohla být chvíli sama. Blížil se večer, poslouchala mp3 a najednou zaslechla jejich písničku. Vzala si sebou klíče od domu a utíkala pryč, daleko pryč nechtěla se zastavit. V té tmě nic neviděla ale pořád utíkala. Chtěla všem utéct, chtěla aby ji nikdo nenašel, aby umřela, ale nedokázala se zabít. Měla strach to udělat. Došla do parku sedla si na lavičku kde spolu poprvé seděli jen oni dva. Najednou se rozplakala…Poslouchala jejich písničku, seděla na místě kde oni dva spolu seděli, byla noc a ona měla zavřené oči a slzy se jí kutáleli po obličeji. Kdyby jí viděl plakat nikdy by jí neopustil, nikdy by od ní nebyl tak daleko, ale on jí nevidí a ani jí nemůže obejmout. Ona tam sedí v té velké tmě a na sobě má jen lehkou mikinu a on ji nezahřívá. Tak moc ji chybí. Najednou ho uvidí, jak k ní přichází, obejme ji a pak ji políbí. Nevěří tomu…
Slyší, jak jí říká, že ji miluje a nikdy ji neopustí, že bude navždycky sní a přestěhuje se za ní…Je tak moc šťastná a všechno mu věří.

Ona se probouzí…Vidí, jak ji slunce bodá do tváři své paprsky. Nevěří tomu, tohle nemůže být sen… Né to nemůže být sen. Chce být šťastná aspoň jednou..:(