Vánoce navíc

Lenka seděla na posteli. Kývala nohama nad podlahou, čelo nakrčené jako vánoční skřítek.

Horkem sotva dýchala. Čtvrtý den v řadě panovala výheň, sluníčko pálilo jako zjednané.

Tereza si vedle v pokoji balila kufr a pouštěla k tomu latino. Shakira Lence jindy nevadila, ale

dnes…

I kdyby ségra poslouchala Eda Sheerana, tak by se jí protivil. A to ho měla na třech plakátech

přímo nad postelí, kde teď hnízdila.

Musela Tereza odjíždět na stáž koncem srpna? Škola jí v Austrálii začne za měsíc, k čemu

tedy spěchá? Že má možnost cestovat? Fajn. Pak skvělou brigádu ve školním kampusu?

Super.

A ji tady nechá. Svoji malou ségru.

Lenka ucítila v koutku pusy slano. Už teď se jí stýskalo.

Utřela si oči.

„Léňo!“ Tereza překřičela hudbu. „Nepotkalas moji zelenou žínku z koupelny?“

Jasně že jo. Včera ji Lenka zavěsila na kohoutek ve sprše a zatáhla dvířka.

Vydala se pro ni. Použila ji stejně jen proto, že Terku nechce pustit z domu.

„Dík.“ Tereza hmátla po zeleném froté. Vlnila se u toho do rytmu Hips don´t lie.

Zelená jako jehličí, běželo Lence hlavou, když se smutně vracela do pokoje.

Je jí deset a Tereze osmnáct. Teď bude velkou ségru potřebovat! Dvanáct měsíců se strašně

vleče.

Co když si nebude vědět rady ve škole nebo s klukama. Nebo s rodiči, stává se přece, že

rodiče začnou mít problémy. Zůstanou doma jen tři. Takové smutné Vánoce.

Vánoce! V hlavě se jí rozezněly andělské zvony. Aspoň jí to tak připadalo.

Vánoce měly s Terezou nejraději. Společnou večeři při svíčkách, vůni cukroví a pak diskotéku

na koledy.

Podívala se z okna na prosluněnou zahradu. Ptáci řvali a mouchy štípaly.

V prosinci se sem Tereza nedostane. Kdyby spolu oslavily Vánoce, tak by její odjezd tolik

nevadil. Existuje Skype, messenger… Prý se uslyší a uvidí často.

Kdyby… No jasně! Uspořádá rozlučkové Vánoce!

Lenka vyskočila a cítila v celém těle mrazení. Smutek uletěl jako peříčko na andělských

křídlech.

Seběhla do přízemí jejich rodinného domu, nazula žabky a vyběhla na ulici. Maggie, Terčina

kamarádka, se vrátila z Chorvatska předevčírem, to Lenka věděla jistě. Bydlela o pár domů

vedle.

Meg skvěle pekla. Sice se neučila na cukrářku, ale před Vánoci zásobovala sladkostmi půlku

vesnice.

Otevřela na třetí zazvonění.

„Někde hoří?“

Lenka se místo odpovědi rozesmála. Popadla Meg za dlaně a houpala jimi zleva doprava a

zpátky.

„Chci pro Terku udělat Štědrý večer, než odjede. Jídlo, stromeček a tak. Bude to překvapení.

Že napečeš cukroví, prosím, prosím…“

Magdalena Doubravová řečená Maggie zvedla obočí.

„Teplotu nemáš? Vánoce v srpnu?“

Lenka se zase smála a dělala psí oči. „Prosím, prosím…“

Po chvilce Meg protáhla: „Noo, mohla bych napéct. Dva, tři druhy…“

V hlavě se jí rodil plán a na prstech počítala.

„Potřebuji mandle, vlašské ořechy, vanilku, kakao, máslo… Ale zadara to nebude.“

„Jasně, zaplatím všechno, co si řekneš.“

„Suroviny stačí.“

Lenka měla v říjnu oslavit narozeniny a dárek si vybírala sama. Teď mámu zasvětila do

vánočního plánu. Místo dárku si přála peníze na cukroví.

„Počkej,“ zarazila ji mamka.

„Štědrý večer uděláme. Samozřejmě to s tátou zaplatíme a ty zůstaň hlavní organizátorka.

Připravím bramborový salát, řízky, rybí polívku… Domluvíme se, jak to utajit.“

Celou rodinu Vánoce bavily a tohle byla příležitost je letos společně oslavit.

Lence v hlavě znovu zněly andělské varhany.

V pokoji sepsala plán. Vybrat z krabic ozdoby a světýlka, ověsit s tátou ten menší umělý

stromek. Vymyslet Terce program, aby neviděla přípravu večeře. To obstará táta. Pak koledy.

Datum stanovila na středu za pět dní.

Tak strašně moc se těšila!

Trochu jí to kazila vzpomínka na ztracené sněžítko. Vlastnila skleněné sněžítko se zimní

krajinou, dvěma soby a dřevěným srubem. V listopadu se ztratilo, když malovali horní patro.

Někdo ho musel vyhodit s prázdnými krabicemi.

Terka tenkrát řekla, že ho odnesli vánoční skřítci, ale to nebyla pravda. Žádní skřítci nejsou.

O adventu jí sněžítko chybělo u postele.

„Pošlu ti z ciziny nové a stejně krásné,“ slíbila ségra.

Kvůli Terezině odjezdu se společné cestování a dovolené odbyly dřív a teď stříhali metr

do začátku školního roku.

Najednou měly přijít ještě Vánoce!

Ukázalo se, že rodiče pro Terku vánoční dárky mají. Byly to věci, které jí původně chtěli

přibalit do kufru – náušnice a blýskavý náramek.

Máma vytáhla balicí papír s ledními medvědy.

Maggie v úterý přinesla krabici cukroví. Vanilkové rohlíčky, úly a kakaová kolečka s džemem

se jen smály.

„Až v pátek dokončíte Ježíška, přinesu taky dárek,“ slíbila Meg.

S utajením problém nenastal. Terka trajdala po kamarádech a rozlučkových srazech.

Na mamčinu žádost si nechala středu od pěti volnou pro rodinnou večeři.

Lenka s tátou na půdě vybalili ozdoby a nastrojili stromek přímo tam. Táta ho plánoval snést

do obýváku před večeří.

Střechu rozpálilo slunce a pod trámy bylo k padnutí. Věšet světýlka na umělé větve oběma

připadalo směšné a dost se spolu nachechtali.

Lenka brala do ruky křehké figurky a lamety. Užívala si barvy a dotek chladných sklíček.

Vnímala jako luxus, že ji letos čeká vánoční atmosféra dvakrát.

Tereza dorazila zmožená vedrem. Strávila odpoledne na koupališti a ovívala se novým

látkovým vějířem.

„Nejlepší dárek, jaký jsem na rozlučku dostala,“ prohlásila, když vtrhla do kuchyně a mířila k

lednici pro studenou limonádu.

„Překvapení!“ Všichni tři jí zastoupili cestu, slavnostně ustrojení do šortek a šatů v

tematické červené a zelené.

Lenka držela tác s rohlíčky a vosími úly.

Terku přikoval na místo pohled na vánoční stromek.

„Co se to… proboha…“

„Vánoce!“ hlaholila Lenka. „Vítej na oslavě štědrého večera. Aspoň, že jdeš včas.“

Kuchyň přetékala vůní z polévky a řízků.

„Ježíš…“

„Jo, byl tu. Kdo jiný by to měl na svědomí?“ Táta vzal Terku kolem ramen a do ruky jí vtiskl

sklenici s růžovým obsahem. Zacinkal led.

„Měl by to být horký punč, ale dnes chutná líp melounová šťáva.“

Na to se Tereza napila. Došla jí řeč.

Nechala se provést kuchyní, kde jí prezentovali dnešní menu. Stejně měla zvedání pokliček z

hrnců jako koníčka.

„Rybí polívka?“ smála se.

„Važ si jí. Nevíš, co dalo za práci sehnat suroviny.“ Kapra jim přivezl známý z jižních Čech a

doručil ho brzy ráno.

Na prostřeném stolu hořely svíčky.

„To jsou koledy?“ Terka postřehla tichou hudbu.

„Nesem vám noviny, vy jste blázni.“ Spokojeně se usadila za stůl a obhlížela stromek.

Světýlka blikala. V pokoji vládlo šero – kvůli slunci stáhli rolety.

Najedli se. Terka jindy smaženého kapra nemusela, ale dnes si jednu podkovu s chutí dala, až

pak sáhla po kuřecím řízku.

„Salát je božský, mami.“ Přidala si dvakrát.

Před šestou se připojila Meg a pomohla likvidovat večeři. Odprezentovala upečené cukroví.

„Máma koukala, co to peču. Řekla jsem jí pravdu, ale musela udržet tajemství.“

V sedm neplánovaně dorazily další dvě Terčiny kamarádky, zkoušely ji vytáhnout ven. Místo

toho se připojily k večírku. Koledy vystřídalo latino a šlo se na zahradu pod velký slunečník.

Terka se rozmluvila o plánech na září v univerzitním kampusu. Rodiče poslouchali. Spoustu

z toho slyšeli poprvé – jejich dcera už jim neříkala všechno, ale teď se rozpovídala.

Večer příjemně plynul. Sousedi nakukovali přes plot a dostali fůru cukroví.

V devět hodin, když se začalo smrákat, Terka odtáhla Lenku do kuchyně.

„Víš… Něco ti dám.“ Vyběhla schodiště a v mžiku byla zpět. Občas jí přezdívali Terka- ještěrka

a bylo proč.

„Vezmi si ho zpátky.“ Podávala Lence kus hadru.

Ta z něj vymotala ztracené těžítko. Zaraženě zírala na soby a srub v lese.

„Našla jsem ho tenkrát potlučené v krabici. Věděla jsem, že bys to obrečela.“

Všechny tři plastové podpěrky na dně sněžítka byly uražené. Vrch polokoule pokrývala

pavučina nakřáplého skla.

Sněžítko neprotékalo, ale zjevně odešlo do důchodu.

„V obchodě jsem před Vánoci žádné pěkné nesehnala, tahle věc není in. Sorry, Léňo.“

Terka jí zlehka přilípla pusu na tvář.

Lenka chvíli nereagovala. Nemohla uvěřit, že má sněžítko znovu v ruce. Nakonec ho jen

objala jako nalezené dítě. Pak objala Terku.

Venku zněl smích a hudba a Lenka cítila, že všechno bude v pořádku. Rok bez ségry i Vánoce

ve třech.

Dvanáct měsíců není dlouhá doba, když víte, že je všechno možné.

Vánoce v létě i sněžítko, navrácené ze země skřítků.