Zase do práce

Vystoupím v 5 na zástavce na Pekařské. Míjím prodejnu pečiva. Ze tmy vedle mně se vynoří člověk.
Kovbojský klobouk, teplá kožená bunda. Co je ? Nějaký vrahoun? Přistoupí ke mně před přechodem.
Jsem v napětí. Musíme čekat protože jede tramvaj.
Teď. Teď má tu šanci mně ovalit o okrást. Nic. Směruji k budově firmy.
Když půjde za mnou do budovy, co budu dělat? Co když bude tvrdit, že jde si to vyřídit s nějakým
advokátem. A když mu řeknu, že tady není, tak on že počká.
Naštěstí člověk pokračuje dál do centra. Vydechnu si.
Vstoupím do budovy a vyšlapu těch pár schodů k výtahu. Výtah vlevo ještě nefunguje. Už čtvrtý den.
Vstoupím do toho v právo. Zmáčknu knoflík. "Příští ... škr" Pomyslím si, začíná to dobře, nebo
mně něco varuje. Znáte to. Klasické klišé ve filmech, kdy člověk ví že něco přijde a ono to přijde.
Jenomže to mi řekl výtah až se zavřel a já s něj nemohu vystoupit. Výtah se rozjede.
Hned dá o sobě vědět. Ze strany na strany začne silně lomcovat. Jako v těch hororových filmech, kde těsně
před tím než výtah spadne začne takový shake. A pak to zesiluje a zesiluje. Kraaach ... ozve se z levé
strany výtahu ve 4. patře příšerný zvuk. Znáte to jak se před smrtí člověku promítne celý život. Tak to je veliká
pitomost. Nepromítne se nic, jenom "Kdy to někdo konečně píp píp píp spraví ...". Ale opět nic.
Jakoby se mi výtah vysmál.
"Máš strach co ? žuk žuk žuk" Výtah pokračuje v shaku nahoru. Už pouze jedno patro.
5. patro. Vystoupím. Do šestého to hravě zvládnu. Otevřu dveře do chodby. Tma. Pouze vpravo u dveří bliká nouzové
světlo. Ocitnu se v dalším horovém filmu. Tmavá místnost, chodba a přesně tam mihoce takové to světlo.
Jsou to dva týdny co jsem to hlásil na recepci opakovaně. Stále jsem ubezpečovaný
"V klidu. Pán údržbář o tom ví ..." To mě má ochránit před vrahounem ? Řeknu mu. Ne čekejte pan údržbář
o tom ví. Počkejte až bude řádně fungovat. Pak mně můžete zamordovat.
Přijdu ke dveřím firmy. Vlevo z výklenku na mně nikdo nezaútočí. Paráda.
Blikající světlo mi dalo sbohem a já jsem v úplné tmě.
Klíč má v ruce. Ale kde je zámek ? Začnu osahávat stěny vlevo a vpravo. Hledám vypínač osvětlení.
Ten píp píp píp vypínač nemohu najít. Připadám si jako mim, když fiktivně dělá to co já reálně. On to předstírá, já ne.
Moje levá ruka naštěstí zachytí známou siluetu zámku na dveřích. Samozřejmě jako z horového filmu, kde
hlavní hrdina se pokouší marně trefit do zámku auta, abych mohl uniknout pronásledovatelům. A tak se snažím trefit
do klíčové dírky. Taky se mi to po chvilce povede. Otočím klíčem a otevřu dveře. Jsem v prostorech firmy.
Uf.. Zase jsem to přežil. Jsem radostí bez sebe.
Jenom ,kdyby ta údržba budovy fungovala lépe... Vypínače by bylo vybavené kontrolním světlem, světlo opravené a výtah bezpečný.
Ale co zítra snad, možná, asi. Budu doufat, že jednou bude moje cesta do práce bezpečnější. Uvidíme