Červená Karkulka a zelený princ

V království obklopeném hustými lesy, kde slunce probouzelo květiny zpěvem, žila princezna známá jako Červená Karkulka. Její plášť z rudého sametu který zdědila po matce, královně Lilii, jejíž láska karmínovou barvu proměnila v symbol odvahy. Ale když Karkulka dospěla, královna podlehla záhadné nemoci a zanechala dceru jen s amuletem – křišťálovým srdcem, které jí mělo chránit před zlem. „Nikdy ho nesundávej,“ naposledy zašeptala.  

Roky plynuly. Karkulčin otec, zlomený žalem, zmizel v temnotě války, a princezna zůstala sama. Jednoho rána, když sbírala byliny na okraji Zakázaného lesa, potkala dívku s vlasy jako stříbro a očima plnými hvězd. Jmenovala se Aurélia. „Hledám krásu,“ řekla cize něžně, „a tvůj amulet… ten by mi ji vrátil.“ Karkulka zaváhala, a Aurélia jí slibovala zázraky: věčné mládí, lásku, zapomenutí na bolest.  

Nebyla to však dívka, ale čarodějnice stará jako les sám, jejíž tvář ukrývala masku mládí. Když se Karkulka dotkla její dlaně, amulet zčernal a země se zatřásla. Z podzemí vyrazili trpaslíci, sedm bratrů s kladivy z mithrilu. „Tento les střežíme od počátku časů!“ zařval nejstarší. Vrhli se na čarodějnici, jejíž kůže praskala jako starý pergamen, až z ní zbyl jen popel. Aurélia však před smrtí stačila vpálit Karkulce do dlaně kletbu: červený plášť začal blednout a princezna padla k zemi.  

Trpaslíci ji odnesli do svých jeskyně, kde v kamenné kolébce spal princ Emerich, jehož srdce zastavila před lety stejná zlá čarodějnice. „Amulet má moc lámat kletby,“ mumlal trpaslík Kiblík s vousy jako sníh. Položili křišťálové srdce na princovu hruď a světlo z něj zaplavilo jeskyni. Emerich procitl a jeho první pohled patřil Karkulce. Rukou, jež držela amulet, se dotkl její tváře – a kletba se zlomila.  

Když se princezna probudila, plášť už nebyl rudý, ale zelený jako les po dešti. „Tvoje matka ti darovala barvu odvahy,“ řekl Emerich. „Teď ti země mého království dává barvu života.“ Odvedl ji do své říše, kde stromy šeptaly příběhy a řeky zpívaly o ztracených duších. Červená Karkulka se stala Zelenou princeznou, ochránkyní trpaslíků a mostem mezi světy.  

A když noční obloha rozsvítila drahokamy, Emerich jí vyprávěl o tom, jak ho trpaslíci našli: „Tvá matka věděla, že láska je silnější než smrt. Proto tě naučila nosit červenou… aby tě zelená mohla zachránit.“  

A tak v zemi, kde barvy měnily osudy, Karkulka pochopila: Krása není v odstínech pláště, ale v srdci, které bije navzdory temnotě.