Událost jednoho odpoledne

Po prašné cestě, vedoucí vesničkou kdesi mezi poli a doly, šel kluk a pískal si na stéblo trávy. Bosou nohou kopal do malého žlutého míčku, který dostal k 7. narozeninám.
"Dobrý den, babi" zavolal na starou babku Marii, která seděla na lavičce před domem a užívala sluníčka.
"Dobrej, synku, dobrej. A kerejpak ty seš?"
"Míša, přece, od potoka."
"Aha, tak od potoka" zabručela babka
Kluk šel dál a vesele se smál.
"Ach, ta babka Marča, jako by mě neznala"
Udělal dva, tři kroky, a nadýchl se, aby zavolal na babku Anču, která seděla před svým domkem a hladila mourovatého kocourka...

...s odporným zasvištěním z nebe slétla lesklá kovová věc, dopadla přesně na místo, na kterém ještě před vteřinkou stál malý kluk se žlutým míčkem, a udělala z něj jen beztvarou krvavou kaši.

"Panenko Mária" vykřikla Marie a spadla z lavičky na zem.

Tlaková vlna výbuchu smetla i babku Anču, babku Julii a babku Jolanu, vyrazila okna všech domků ve vzdálenosti několika set metrů, a ještě na druhém konci vsi, v malém bílém domku u potoka, otřes shodil ze zdi svatý obrázek.

"JezuKriste, co se to děje?" vykřikla drobná světlovlasá žena, skoro dívka, která právě krájela zeleninu do polévky, a netrpělivě hleděla ke dveřím, kde by se každou chvíli měl objevit malý Miška, syn, kterého poslala k tchyni pro trochu smetany.

...

Na malý kráter uprostřed nedlážděné cesty pomalu dopadal zvířený prach a okolo už stála skupinka obyvatel vísky.

"Taková tragédie" lamentovala Marja, baculatá babka v černém šátku a zástěře s modrými květy. Tu si vyšívala sama, když ještě měla zájem o dění ve světě, než jí syna Vladimíra rozsekala tříštivá mina, vystřelená odkudsi z lesa.
"Co si jen počne jeho máma, taková milá holka? Měla jen jeho?" spustila nářek Ludmila, šedovlasá babka, které dcerka Ljuba i s mužem a malou dcerkou odjeli dávno předávno kamsi pryč, do ciziny.
"Proč ho pouštěla ven, když je to dnes tak nebezpečné?" osočila se na ni Valerie, elegantně učesaná i oděná, která bývala účetní na statku, dokud ho nezrušili, protože poslední předseda utekl s agronomkou a bohužel i s kasou.
"Moje řeč" přidala se Darja. Ta se přistěhovala poměrně nedávno, krátce po tom, co na město, kde celý život žila, dopadla salva protiletadlových raket, které nedoletěly ke svému cíli, protože z nich někdo ukradl palivo. Po dopadu srovnaly se zemí celé sídliště, školku, školu a půl továrny na vodku, kde se beztak už dlouho nic nedělalo, protože vodku si každý pálil doma sám a na export tu místní nikdo nechtěl. Bydlela ve starém domku po své babičce, která zemřela dávno, pradávno.

...