Anotace: Úvaha o tom, co skutečně tvoří domov a zemi – nejsou to mocní, ale obyčejní lidé. Příběhy bolesti, statečnosti i obyčejného dobra, které spojuje. Protože i ve tmě může zazářit světlo.
Co dělá zemi zemí
(lyrická próza)
Co dělá zem zemí?
Mocní páni?
Určitě ne –
ani v minulosti,
ani v přítomnosti,
ani v budoucnu.
Ale my – lidé.
Můj děda byl
v koncentráku
a nerad na ty chvíle vzpomínal,
vyprávěla moje maminka.
Ale co vždy říkal:
že lidi si tam pomáhali,
třeba kouskem chleba
někomu jinému,
i když věděli, že jim
to může stát život.
Ke mně přišla klientka,
která měla děti, manžela,
žila nad poměry –
ale nebyla moc šťastná.
Vzala svý děti
a šla dělat tetu
do vesničky SOS,
vychovávat děti,
který nemají rodiče.
A tam našla své štěstí.
Lékaři,
kteří pět hodin i víc
operují pacienty,
aby zachránili lidské životy.
Bohužel – ale pak hodně
my lidé se umíme stmelit
když přijde katastrofa:
potopí, vážná nemoc,
kdy lidé v prvních vlnách
umírají…
Covid.
My sami –
když si uvědomíme,
co je v životě nejdůležitější,
že to není zlato ani diamanty,
ale rodina.
A říct někomu:
„Mám tě rád.“
Potřebujeme hrdiny –
i ty mystický –
jako je Robin Hood
a král Artuš.
Představují pro nás
lidové hrdiny,
symbol spravedlnosti.
Tohle všechno dělá
zem zemi.