2.24 Vyzvu tě k tanci

1.08
Komplikace
Přišli
Defekt a plášť
Měnit musím
Taky déšť
Snášet zkusím
Dojet prostě musím
A do toho ty tuny jídla
Alkoholu
Meteorismu
Překážek
Výkon činí úctyhodným
Sedm dnů vydržet
Šlapat
Tam, kde není cíl
Já ho tam najdu
Ten smysl cesty
A co když není
Co to změní
Vím jen já
Poděkuji tomu mému tělu
A u kola řetězu
Olej slíbím
Pyšný jako páv
Pročesávající si tu křídla
Za chvíli ráno
Přiletí
A vrána tam u cesty
Bude mi svědkem
Taky veverka a zajíc
Srna, kůň, kráva
Topol u cesty
Hluboké brody a tůně
Pěšiny i stezky
Střelka kompasu
Závidí
Že otočit se nemůže
Tak ať to zkusí
Ti kdo jako já musí
Cesta není cíl
Ale prostředek
Vedoucí k cíli
A to jsem uzavřel tak moudře
Jak umím jen já
Jen já a ty
Tak se mnou nebojuj
Nebo vyzvu tě k tanci
A to netančím
A nebo jako když
Kousla ho tarantule
Nebo co.
Nebo co?

"Drahý můj, jak se ti stydím psát,
jak ti říct, že mě zbytečně máš rád,
moje láska umírá, už ji víc neopatruj.
Tak ti naposledy říkám: Drahý můj.
Včera v poledne skončila bitva.
Přišel ke mně pošťák a podával mi dopis.
Byl jsem šťasten,
jak v té chvíli může být šťasten muž daleko od svých,
daleko od domova.
Otevřel jsem tvůj dopis a začínal tak hezky,
dvěma slovy: Drahý můj.
V tom odkudsi přilétla kulka,
jak už to v bitvách bývá.
Byla to náhoda nebo osud, kdo ví.
Odcházelo se mi hezky z tohohle světa,
protože jsem měl v rukou tvůj dopis,
který začínal tak hezky: Drahý můj."

Kdybys byl králem a mohl mi dát
jen jakoby darem svoji zem či stát
Když koupíš mi zámek a ze zlata štít
a sbírku všech známek já nebudu chtít
Vždyť já chci jen žít jak žít se má
a o nic víc
Je to jen má touha šílená
a té chci říct
Závidím řekám, vidím je téct
závidím chlebům, cítím je péct
závidím ohňům voňavý dým
závidím růžím a nepochodím
závidím včelám medový ráj
závidím dubnu, že přivádí máj
Modrému mráčku volnost závidím
a to věc je zlá
Studentu v sáčku lásku závidím
a to věc je zlá
Závidím cestám, že mohou vést
závidím stromům okolo cest
závidím loukám srpnový žár
závidím horám potoků pár
závidím houslím stříbrný hlas
závidím mořím prostor a čas
Modrému mráčku volnost závidím
a to věc je zlá
Studentu v sáčku lásku závidím
a to věc je zláZávidím řekám
Závidím jim
Závidím cestám
Závidím jim
Závidím horám
Závidím jim
Závidím mořím
Závidím jim

Píseň Závidím složil pro Naďu Urbánkovou Jiří Grossmann v době, kdy věděl, že umírá. Je to jeho poslední písňový text a je v něm obsažena touha Jiřího Grossmanna po životě.

Zde spatřuji genialitu autora co tak málem vyjádří tak moc