Most 1.

Chladný podvečer. Vítr se prohání rušnými ulicemi velkoměsta, víří prach a zanáší jej do všech koutů. Odnáší starosti, břemena, obavy lidí a předává je jiným. Nic nového pod sluncem..

Mladá dívka se prochází po ulici. Pomalými kroky brázdí šedý betonový chodník. Svěšená hlava a dlouhé černé vlasy shluklé do pramenů jí poletávají kolem hlavy. Možná je ona ta jiná, co se obléká do černého, plouží se životem bez vytyčeného cíle. Možná jsou oni ti jiní, kteří jsou zaostalí, stereotypní a nic nechápou.

Zastaví se až u přechodu, kde na druhé straně svítí jasná červená bijící do očí. Přesto to nejméně čtvrtina lidí nepochopila nebo nechtěla vnímat a přešla, spíše přeběhla na druhou stranu. Kam spěchají? Stojí jim za to stihnout jednu schůzku života i za cenu smrti? Ale co se může stát? Řeknou si. Pravděpodobnost sražení autem je přece tak malá. Ale je..Kolik lidí doufá v to, že jim se to nemůže stát a pak najednou..moment překvapení.. boží ruka sáhne po nich. Neptá se, kam jdou, kdo jsou, co činí..jsou to oni, kteří to odnesou. Jedni z mála co už nemají druhou šanci napravit chyby a vážit si každého okamžiku svého života.

Blik. Semafor se přepne na zelenou a lidé začnou přecházet. I ona.

Vítr náhle zaduje a opře se do těl lidí. Někomu ulétne klobouk, někdo jen přivře oči a zrychlí krok. Dívce vítr pocuchá vlasy a odhalí znetvořený obličej...

Konec 1. části