Tygr

Kdysi jsem měl velké štěstí. Dostal jsem Tygra. Celý oranžový s hnědými pruhy po celém těle, dlouhý ocas, jeho velké oči se s neustálým údivem jako dítě koukali na svět a pod hlavou měl polštář v jeho barvě, aby se mu lépe usínalo. Měl jsem ho moc moc rád. Byl mým průvodcem života. Neudělal jsem bez něj jediný krok. Všude jsem ho bral s sebou. Ať bylo bláto, sucho, i když pršelo nebo naopak peklo slunce, vždy jsem ho měl u sebe. V noci, když jsem spal, ležel vždy vedle mě. Pevně jsem jej k sobě tisknul, zahříval ho a ani na vteřinu jej nedal od sebe. Byl to můj miláček, který mě přidržoval na mé cestě životem.
Ovšem jednou se vše změnilo a to štěstí mě opustilo. Nebylo to ze vteřiny na vteřinu, ale vnímal jsem, že postupem času jsem z Tygra čím dál tím víc zklamán. Stále jsem ho měl u sebe, stále jsem v něj věřil, stále jsem se o něj staral, avšak už to nebylo jak dřív. Tygr se mi začal vzdalovat. Nevšímal si mě, podrážel mi nohy a když jsem ho potřeboval nejvíc, nebyl tu. Čím víc mne ale zrazoval, tím víc jsem ho měl rád. Ale jen do určité doby. Pak se vše změnilo, ale už nadobro. Vzal jsem Tygra a zabaleného do igelitového pytle Tesco sem jej uložil do postele. Zavřel jsem jej do té tmy, aby tam ležel a já už ho nikdy nemusel vytáhnout ven.
Stalo se ale to, co jsem očekával nejmíň. Po dlouhých dnech, týdnech a měsících, se mi udělalo po Tygrovi smutno. Zatoužil jsem zase vidět jeho obličej, zase jej objímat, držet v náručí, poslouchat co mi povídá a zase jej mít u sebe. A tak jsem otevřel svoji postel, vytáhnul Tesco tašku a z ní vyndal i Tygra. Není to ovšem ten Tygr, kterého jsem tam kdysi dával. Tento Tygr už je pouze a jen plyšovou hračkou, kterou jsem z postele vytáhnul. Ztratil tu jiskru v očích, jeho barvy a pruhy vybledly, už nemluví, neusmívá se a už mě také nemá rád. Přesto jsem si jej k sobě opětovně připoutal. Mám ho u sebe, starám se o něj, objímám ho a povídám si sním, i když vím, že už to není on. Je to jen plyšová hračka a i když vypadám jak blázen, že si povídám s hračkami, budu ho mít stále rád, budu ho mít stále u sebe, budu se o něj stále starat, budu ho i nadále objímat a povídat si s ním, i když vím, že ten Tygr už dávno zemřel. I když vím, že to vše je beznadějné.