Nejlepší kamarádka

Ta,co mě vždycky pochopí..
Ta,která ví,co mě trápí..
Ta,která stírá slzy z mých uplakaných očí..
Ta,co zůstane,když všichni odejdou..
Prostě a jednoduše člověk,kterýho každej v životě potřebuje,aby ho provázel těmi nejtěžšími cestami..

Vycházím ze dveří a vidím,jak za mnou jde moje nejlepší kamarádka.Něco ale není v pořádku.Dneska neběží s úsměvem na tváři,ale spíš se smutným výrazem těsně před smrtí..Přichází ale stále nic neříká.Později se dozvím,že jak to bývá u většiny případů i ona má zlomené srdíčko..
I já ho mám zlomené,ale copak jí s tím teďka můžu zatěžovat?Vím,jak moc to bolí a tak jí nechávám vyplakat na rameni..Brečí 5 minut,půl hodiny,hodinu..
Říkám ať nepláče,že kvůli takovejm ''hajzlům'',kteří si o sobě myslí,že jsou super nemá cenu brečet,ale je to jako kdybych mluvila do vzduchu.V duchu si říkám,že to snad časem bude v pohodě..
Celé dva týdny v pohodě.Už se z trosky začala stávat ta usměvavá holka,jakou jsem znala..
Jeden krásný slunečný den v sobotu,jsme se dohodli,že půjdeme k nám a jak bylo našim zvykem,zůstali jsme sedět u počítače..
Kluk,který zlomil mé kamarádce srdce byl shodou okolností můj nejlepší kamarád a jak bylo jeho zvykem,hned jak jsem se přihlásila mi napsal..:,,Tak co drsná namachrovaná .(jméno).?
Nevěřícně jsme na to koukali..Začala plakat.Těch slziček kterých prolila..a najednou mi říká:,,jestli někdy umřu,znáš důvod''..Takovéhle věci říkávala často a já nevěřila,že by své myšlenky někdy uskutečnila..

Uplynul měsíc od této události a já bloumám ulicemi..

Už není nikdo,kdo by mě pochopil..
Nikdo,kdo by věděl co mě trápí..
Nikdo nestírá slzy z mých uplakaných očí..
Nikdo nezústane když všichni odejdou..

Ztratila jsem nejcennějšího člověka..
Říkáte si,hodně jí to vzalo,ale taky mi to hodně dalo.Ona ze mě udělala lepšího člověka a já teď budu tvrdě bojovat s tímhle krutým světem,aby na mě mohla být pyšná..