Lev a syn

Jednoho dne se vracel král zvířat z lovu domů.
Celou cestu spěchal, protože poprvé nechal doma svého malého syna samotného bez dozoru a nechtěl, aby tam byl sám příliš dlouho.
Když došel k domovu, byly dveře otevřené. Lev znejistěl a rychle se běžel podívat dovnitř, zda je všechno v pořádku. Prohledal celý dům, ale syna nikde nenašel. Začal mít strach a v hlavě se mu odehrávalo, co všechno se mohlo stát.
Jak tam tak stál, z ničeho nic na něj syn vyskočil a zakřičel: "Baf! Napálil jsem tě."
Lev si oddychl, že se nic nestalo. Pocit úlevy se však rychle změnil v hněv a spustil na syna:
"Jestli si myslíš, žes mě napálil a že je to nějaký vtip, tak jsi na omylu. Moc se na tebe zlobím. Bál jsem se o tebe. Nemůžeš si takhle dělat srandu. Všichni ti přestanou věřit a až budeš potřebovat opravdu pomoct, nikdo nebude chtít, abys ho zas napálil!".
"Omlouvám se," odpověděl syn, "už to víckrát neudělám."
Příští den nechal Lev syna opět doma samotného. Když se vracel, uslyšel z dálky řev o pomoc. Rozběhl se směrem k domovu a potkal na cestě syna, který mu běžel naproti.
"Honí mě hyeny, otče. Pomoz mi, prosím," křičel syn z dálky. Lev jej schoval za sebe a čekal, až přiběhnou hyeny. Jak tak číhal, uslyšel za sebou smích.
Otočil se a viděl syna, jak se válí v trávě, celý šťastný, že zase otce napálil.
"Opravdu mě zlobíš! Už včera jsem ti říkal, že tohle nemáš dělat. Zítra raději půjdeš na lov se mnou," zlobil se Lev.
Další den šli tedy na lov spolu. Syn se nudil a tak si trochu odběhl prozkoumat okolí. Jak tak běhal, narazil na dva muže. Byli to pytláci.
"To je ale parádní úlovek," povídá jeden.
"To opravdu jo, hoď na něj síť, ať nám neuteče!" odpověděl druhý.
Chytli malého lvíčka do sítě, svázali a nesli pryč.
"Pomoc! Otče, pomoc! Nesou mě pryč!", volal syn na Lva.¨
Poslední, co slyšel bylo: "Ne synu, dneska mě už nenapálíš, přestaň si dělat srandu!"
Tak král zvířat přišel o syna, kvůli špatným vtípkům.

Ponaučení: "Kdo se často baví hraním toho, že se topí, ať nedoufá v pomoc, až si ho opravdu voda rozhodne vzít!"