Láska bolí

1.1.

..Konečně se to povedlo! Jsem tak šťasná! Thomas se do mě zamiloval a to mi Clair na Silvestrovském večírku nedávala vůbec žádnou šanci, upřímně, taky jsem v to moc nedoufala. Celý večírek po mně pokukoval a skoro celý jsem ho protančila jen s ním. Nečekala jsem ale, že to vezme tak rychle a já po půlnoci skončím u něho v posteli..=)

15.2

Nikdy bych si netroufla říct, že je Thomas tak skvělý kluk, znám ho už od střední, ale že je tak milý, pozorný a ještě romantický. Přesná představa mého ideálního partnera. Nejvíc mě dorazilo to, když mě požádal o ruku,nejsem zvyklá, že to jde tak hopem, známe se "intimně" teprve necelé 2 měsíce a hned svatba? Nechtěla jsem ho urazit a tak jsem řekla, že si o tom popřemýšlím..
Když jsem to sdělila mamce, byla celá nadšená, bude to asi tím, že Thomas není nejchudší, zato naše rodina má co dělat platit nájem bytu a k tomu nám ještě onemocněla teta a když už to tak musím říct - nasomrovala se k nám a to ještě ví o naší situaci.
Co jsem tedy sdělila Thomasovi? Jednoduché - Ano!

1.3

Nikdy jsem ho neviděla tak šťasného, hned začal vše připravovat a v onen osudný den byla na svatební oslavě snad miliarda známých, 95% ovšem z Thomasovy strany, já se ani netroufla pozvat více příbuzných. Styděla bych se, když teď vidím všechny ty hosty v načančaných šatech s řetězy náhrdelníků ověšených kolem krků, připadám si méněcenná...

3.3

Celý obřad byl nádherný a ráda na něj vzpomínám. Teď už bydlím u Thomase, máma je celkem spokojená, vím, že to tak zamýšlela. Chtěla mi po svatbě říci, jestli bych se nechtěla odstěhovat za Thomasem, tátu nedávno vyhodili z práce a poměry se rapidně zhoršily, ale teď už vím jen to, jsem žena, mám muže a dům a musím odstartovat vlastní život..

12.4

Poté, co se stal Thomas mým mužem se chová divně, nestará se o mě tak jako dříve, jsem mu už "ukradená". Nejvíc mě dostalo, když jsem chtěla jít na narozeninovou párty mé nej kámošky ještě ze školy a on mi na to jen odpověděl: "Kde bys prosím tě trajdala? Doma budeš!"
Vyrazilo mi to dech, nechápavě jsem na něj civěla. Proboha, co se to s ním děje? Kde je ten starý Thomas??Neodvážila jsem se mu na to nic říct, zřejmě měl jen špatnou náladu...

14.4

Bojím se ho, nevím, co se to s ním děje, když jsem mu večer v posteli oznámila, že jsem těhotná začal na mě křičet, jaká jsem kurva a proč si nemohu dát aspoň pozor, že na žádného haranta nemá náladu! Rozbrečela jsem se. Nechápu to! Když jsem se mu snažila odporovat a jen na něj zvýšila hlas, prudce mě vytáhl z postele a hodil přímo proti umyvadlu. K tomu ještě dodal, že JÁ jsem teď jen JEHO majetek nic víc a ať držím hubu, jinak půjdu z baráku. Výsledek jeho chování? Zlomená noha a potratila jsem....

20.4

Je to čím dál tím horší, když jsem v domě uklízela našla jsem ve sklepě nějaké podivné balíčky, že mi to nedošlo dřív, byl to herák...Byla jsem strašně rozrušená a nevěděla napřed, co dělat. Rozodla jsem se o tom říct Claire, takhle to nemohu nechat, když on si může večer chodit za děvkama a já být zavřená doma jako jeho majetek, služka, nic víc...
Vzala jsem telefon a kvapně vytočila její číslo, byla zmatená a odpřísáhla mi, že o tom nic nevěděla a že mi pomůže. Ale jak, to už jsem se nedozvěděla..domů přišel Thomas. Rychle jsem zavěsila a utekla do pokoje, jako že už spím, nechci mít zase zlomenou nohu, nebo něco horšího, obávám se, že se už dokonce bojím něco v domě udělat, aby mě nezabil...

21.4

Už je to tady, Claire udělala tu největší blbost, jakou mohla, poslala sem poldy, bože....
Jakmile jsem to uviděla rychle jsem utekla do sklepa, bojím se že..že mě zabije...
Ach ne, slyším jeho kroky na schodech sklepa, ví, že jsem to udělala já, ví to, určitě a teď si jde pro mě...
Ne! Zatracená tužka, spadla mi....mami, pomož mi, já nechci umřít!
Stojí přímo naproti mně, s pistolí v ruce a ve tváři šílený smích, jeho slova jsou to jediné, co od něj naposled slyším..: "Ty kurvo, za to zaplatíš!"
Proč? Proč já? Pistol mi namíří k hlavě, brečím, mami, pomo...