Život,který neměl smysl.

Život je krutý!Myslim si, že někdo tuto větu kdysi řek a měl naprostou pravdu.Jestli mě rodiče tolik milovali, tak proč mě jen na tento krutý svět přivedli.Abych ochutnala jeho hořkost?Samozřejmě tu byly i dny které se náhodou vydařily a na ty se nezapomíná.Nejspíš sem si ten život zkazila sama.Už nikoho nemám.Nechci už další jizvy na ruce.Nechci už cítit pocit abstáku.Nechci se opět probudit na špinavý zemi a zjistit, že jsem opravdu sama......

"To si zas ožralá? Nebo sis šlehla? Okamžitě mi ukaž ruce!"ten křik se rozléhal celým bytem a já ho slyšela snad o milion procent hlasitěji až sem si klekla na zem a zakryla si uši.Myslim že ten večer sem strašně křičela.Ne já se vlastně ani nebránila.Nebo...... Já nevím.Myslim,že sem dostala pár přes hubu jelikož moje modřina pod okem tomu odpovídala.Ani nevim jak ale ocitla sem se na nádraží schoulená v rohu s věcma a opět cítila ten pocit že se musim napít v tu chvíli by možná i stačila i tráva.Všechno mě bolelo.Ruce sem měla rozškrábaný do krve a hlava se mi snad pomalu rozpadala.Co sem to jen zase provedla?Takhle to dál nejde.....

To slovíčko "nejde" nemělo význam věty BUDU SE LÉČIT,nebo ZAČNU ZNOVU ŽÍT.Pro mě v tu chvíli znamenalo jediné "musim si u rychleně šlehnout!" Ten den sem si věděla rady jak něco sehnat,ovšem asi jako každý jiný!

Šlapala jsem, okrádala lidi, nebo jen žebrala.Prachy sem vždycky sehnala.Jedinej kdo na mě byl hrdej, byl můj přítel.Jasný občas mě pěkně zmlátil, ale tak někdy si musel vybít zlost.nejvíc mě asi zbil když sem řekla, že půjdu na léčení.Měla jsem dvě zlomený žebra a zlomenou ruku.Já odpouštim.Ani sem nebyla naštvaná.Ted už bych si to líbit nenechala.Ted bych nejraději vše změnila.

Nejdříve sem byla královna putik, tak mi říkal můj kluk než sme se dali dohromady.Mě to lichotilo.V hospodě sem byla pečená vařená už od svých patnácti.Rodiče si mě nikdy nevšímali, škola nuda, kamarádi žádný.Občas sem zašla s majitelem do skladu a pití zadarmo sem měla zajištěný.Z hospody mě dostal Beny.Chodila jsem do jeho party kde už se hulila tráva a normálka šnupalo i si někteří píchali.Já skusila všechno.Věřte těžko se z toho dostává.

Jak Ben skončil?Ufetoval se,mimochodem jako všichni ostatní.Někdo možná přežil, ale po Benově smrti sem nikoho z nich nehledala.Občas potkám Spadyho ale ten už neumí vyslovit ani svoje jméno.Je to magor.

Smrt Bena mě zasáhla na tolik, že sem se rozhodla taky skončit se životem.Ovšem měla sem štěstí.Po cestě do parku sem sebou sekla a probudila se v němocnici.Dlouho sem nejedla a snad ani nepila.Slabej organizmus.Rodiče ty o mě nechtěli ani slyšet.Myslim že i doktorovi flákli i telefonem když zaslechli moje jméno.Jedinej kdo mi dal šanci byla moje babička.A za to sem jí byla vděčná.Dostala mě z toho.Dva roky sem žila jako normální holka.S lidma sem se nikdy moc nebavila takže sem všude chodila sama.

Ten večer byl velmi hezký.Svítil měsíc a všude byli hvězdy.Seděla jsem na kopci a ani na nic nemyslela.Řekla jsem si že půjdu domů aby báby neměla starost.

"Říkám vám že sem přišla a ležela tam na zemi!Chápu že mi nevěříte, ale já ji nezabila.Proč bych to dělala?Ste zasraný hajzlové.Vy ste jí neznali.Zachránila mi život, tak proč bych jí zabíjela?"ty zmrdi mi nevěřily.Rodiče mě vylíčili jako drogově závislou a prej sem v tý vraždě jela eště s někym.Tan večer byl strašněj.Přišla sem domů a babička tam ležela na zemi.Rychle sem se jí snažila probudit.Chytla jsem jí za hlavu a zjistila že krvácí.Bylo pozdě.Nevim kde se tam najednou objevili rodiče a ani nevim co se dělo.Jen sem seděla a koukal do rohu a opět sem měla tu chut všechno zahodit a šlehnout si.Pak přijely policajti a ted mě tu vyslíchaj a asi mě zavřou.Myslim že to zařídil můj nevlastní bohatej tatínek.Moc toho na mě neměly.

Sedim v cele a sem tu za tu zasranou fetačku.Párkrát mě tu dámy taky rozbily hubu.Ani nevim jak sem tu dlouho.Tak dva tejdny.A ne jednou se otevřely dveře a já byla volná.Co se kurvfa děje?

"přišel člověk a přiznal se k vraždě.Ukázal nám i šperky vaší babičky.Omlouváme se."to bylo všechno.Toho vraha sem mohla vidět.Taky sem ho poznala na první pohled.Spady.Ten starej známej co skoro ani neuměl mluvit.Ano ten magor fetáckej.Měla sem chut ho zabít.Ted nemám nikoho kdo by mě měl aspon trochu rád.Všechno se to posralo......

Končim.Už žádná slza,,žádná flaška,žádnej poslední šleh,už nic.Pro mě už tu nemá smysl být.Moc bych si přála ochutnat chut ráje.Ten si ovšem nezasloužim.Půjdu dolů.Do pekla.Ale pro mě je peklo žít.Proto mi nic nevadí.Je tu jen to jedno.Poslední jizva,jizva která projede přes žílu a ukončí mé trápení.Na tu jizvu na tu jedinou jizvu budu pyšná.Sedim na střeše paneláků a jen se dívám do dálky.Krev mi kape po ruce dolů na zem.Najednou si všimnu že vedle mě někdo stojí.Nemám sebenší chut aby mě někdo zachránil,ale....On se usmívá a snad jako kdyby ho to těšilo a hřálo u srdce že si beru život."Kdo si?
"Psssst,eště chvíli a budeš to mít za sebou"
"Ale,co?"bylo ticho,najednou sem se nemohla nadechnout,polil mě hroznej pocit a pak?Jen pocit volnosti.Otevřela jsem oči a pořád byla na střeše.Mou ruku držel ve dlani ten divný muž a opravdu.Na ruce mi zbila jen ta jizva na kterou budu pyšná.
"Co se stalo?"Zeptala jsem se.
"To si umírala"
"Já už ...Já už nežiju?"
"Ne, snad ti to nevadí.Dyk si to chtěla."odpověděl a zvláštně se na mě usmál,spíš zašklebil.
"A ty?Ty si kdo?"
"Ten co byl pověřen tvůj život vzít a věnovat ho někomu jinému a věřit že on s ním naloží lépe.Chceš vidět jak se to dělá?"Zeptal se a já jen kývla.Chytil mě za ruku a udělal krok pryč ze střechy a já?letěla jsem s ním tam kde začne život...