Svět, kde už hvězdy dávno nesvítí....

" Čau, nešla bys ven- když je tak pěkně?" ODESLAT-ok. Sedí u sebe v pokoji, v ruce drží mobil a čeká na její odpověď. Minuty se mu zatraceně vlečou a on stále v rohu svého mobilu nevidí tu tak očekávanou obálku. Neodepsala mu. Tak jako už tolikrát. Neví, proč ho to ještě stále tak mrzí. Neví to.
Po hodině to vzdal, odhodil mobil na postel a vstal. Vytáhl ze skříně s učením malý balíček a ještě menší lahvičku. Vyměnil si tričko a křikl do vedlejšího pokoje, že se jede projet na kole.
Jel za vesnici, projel okolo polí a zabočil k lesu. Na to jeho místo u pomníku. / ztracen v iluzích/. Sedl si na kámen a vyndal obsah z kapes. Zadíval se dlouze do dálky a napil se. Mírně se oklepal a znovu to celé zopakoval. / je mu vesele neveselo/. Opřel se zády o podstavec pomníku a připadal si sám?/a smutný/
Ubalil si jointa, myslíc si, že mu bude o trochu líp.Alespoň na chvilku. Zasnil se. Představoval si její vlasy- po kterých by ji tak rád hladil, její oči -do kterých by se celé hodiny vydržel dívat, její rty- které by.... Už zase před vším jen utíká. /ztracen v inspiracích/ Nepřítomně se zasmál. Je mu líp? O trochu líp? Teď asi jo.
/z nebe prší- zelená tráva a z jeho očí tiše pomalu všechno vyprchává/Seděl tu celé hodiny. Začalo se dokonce už i stmívat. Na obloze se obejivily první hvězdy, pro něj v tuhle chvíli však žádná nesvítila- barvy mu vybledly. Cítil se snad ještě hůř, než když sem jel. Proč nikoho nemá? Je snad tak ošklivý, hloupý, nesympatický? / do starých ran sůl nasypal/ Vrávoravě se postavil na nohy, odhodil lahvičku /s rumem?/ a nasedl na kolo. Jel domů, i když na křižovatce se přeci jen zastavil. Stačilo by zabočit doleva a zajet za ní, všechno jí říct. Ale co všechno? V tu chvíli by mu nevadilo mluvit, všechno mu bylo jaksi fuk. Úplně všechno. Zavrtěl hlavou a přeci jen zabočil doprava./poznala by, že pil. A ona to přece tak nesnáší...ne, není to barová kněžna, když začíná bál.To ona je ta úžasně něžná/ Bohužel- bohudík?
Otevřel domovní dveře a co nejrychleji a přitom nenápadně se snažil dostat do svého pokoje. Podařilo se, jenže na něj v pokoji čekala máma. Achjo. "Kdes byl?" vybafla na něj. "Měla jsem starost, uvědomuješ si to?!" Mlčel. Ze všeho nejmíň měl chuť jí něco vyprávět, vysvětlovat. Naštěstí jí to brzo přestalo bavit, dávali jí přeci jeden z těch nekonečných seriálů , a ona se přestala o syna zajímat. Odešla a on zůstal v pokoji sám. Sám, sám- nesnáší to slovo. Po tvářích se mu začaly koulet slzy /vzpomněl si, jak mu kdysi říkávala, že kluci nebrečí/. Sedl si k počítači, nevadilo mu, že bude mít slanou klávesnici a počkal až mu naběhne program icq.
-ahoj!
=čau
-jak se máš?
=dobře.
-vidíš, já ani moc ne.
=zase jsi pil?
-jak zase?
=prostě zase!
-Jo, pil jsem, ale neznáš důvod.
= tak ahoj!
-počkej, prosím.
.......uživatel je offline.............................
Vypnul celý počítač. Měl chuť si něco udělat, vážně měl./ co takhle vzít břitvu a vidět vytrysknout křídla navrch rudým pírkem?/ Ne, není takový. Zas až takhle neutíká. Prostě jí musí dokázat, že není takový, jakého ho vidí. Kdyby jen tušila, že pije kvůli ní. Protože ho odmítá, protože ho nechce mít ráda. Kdyby,......!

anebo: Co takhle nic nedokazovat, pít dál a být tím horším? Co takhle jí zničit život- nesnášet jí. Pomlouvat jí. Když ho nechce! /neříká se to lehce, ale spousty z vás je raději ochotno začít nenávidět, než něco dokazovat!/ - tak takový je svět, kde už dávno hvězdy nesvítí!