Slohová práce

První paprsky ranního slunce dopadají na hladinu nevelkého jezírka. Vodopád, který se pomalu do něj vlévá, jemně hučí. Ve vodě sebou mrskají roztomilé malé rybky a na jednom z listů bílých leknínů se usadila zelená rosnička. Mé kroky ji vyruší z jejího rozjímání, a proto skáče skrýt se do bezpečí jezírka. Na břehu v úkrytu písku má své hnízdo ledňáček.

Lesy v okolí se probouzí k životu. Z doupěte ve stromu vykukuje veverka a vítá ráno veselým poskakováním po koruně stromu. Mravenci, kteří jsou již také takto časně ráno na nohou, už pobíhají a hledají potravu pro svou královnu. Slavík lehce trylkuje do ranního ticha, jako by chtěl vynadat zbývajícím spáčům, kteří se ještě nedokázali donutit vylézt ze svých pelíšků.

Včelky poletují z květu na květ a sbírají pyl a nektar, aby mohly vytvořit tu sladkou pochoutku známou jako med. Květiny je zdraví a otevírají svá poupata, aby jim nabídly pohoštění i z nich. Na trnitém keři rostou sladké maliny, které se rozplývají v ústech jako ta nejjemnější čokoláda vyrobena mistry, ze Švýcarska a jiných zemí. I šťavnaté jahody se letos urodily na svých malých keříčcích a přímo vyzývají k pojídání.

Je to tu překrásné. Mé srdce plesá. Avšak najednou slyším tiché volání o pomoc. Pohlédnu směrem k jezírku a vidím hada, jak rdousí tu krásnou rosničku. Už jí není pomoci. Taková je příroda. Krutá, nebezpečná a zároveň nádherná.

Pomalu zavírám knihu v mých rukou a říkám si, tam bych chtěla žít. I nebezpečí má totiž své výhody. Kdyby nebylo, nenudili bychom se za chvíli?