Anděl kterého doteď miluji

Přilétl ke mě anděl. Místo růže a slov, polibek ústa pohladil. Jeho krásné modré oči políbily ty mé.
Přilétal ke mě znovu, vždy, když slzy tekly po tvářích, on rukama svýma mi je stíral a já byla v sedmém nebi s ním.
Už nebyl důvod k pláči když jsem byla s ním a tak přilétávál stále míň a míň. Teď už opět nejsem šťastná.
Nemám svého anděla.
On už dávno se stará o jinou, myslela jsem si bláhově. Ne,on akorát bál se lásky ke mě. Vždyť andělé se nesmí zamilovat. Ale mé polibky byly hřející a jemu roztálo zmrzlé srdce.
Bál se lásky a tak už nepřilét. Taď sám bloudí světem a neví co dál. Už dávno není celý v bílém. Jeho oči ztratily ten lesk.
Teď už je z něj temný anděl. Bloudí svět a ničí lásku. Protože sám se jí bojí. Kdysi miloval a i teď miluje jenže nesmí poznat tu krásu opětované lásky.
Ani já už nejsem ta krásná a milá dívka, co ráda mu dávala hřející polibky. Teď jsem přízrak noci jako on. Místo hřející lásky rozdávám zimu a chlad.
Už nejsem ta dívka kterou anděl miloval. Teď jsem ta, co za ním jako jeho stín chodí a prosí ho o milost a o trošku lásky.