Tajemství mých očí: 4. Darl, spousta otázek a žádné odpovědi

Pár hodin si ještě povídali, a pak se vydali zpět do domu a doufali, že neznámí útočníci už tam nejsou.
Pomalu se přibližovali k domu, když tu uslyšeli odtud skřípot. Ruok vytáhl zbraň pistoli a snažil se Deri naznačit, že půjde první. Ale ta předstírala, že ho nevnímá. Místo toho vytáhla dýku a tiše postupovala do domu. Ruok jen bezmocně, naštvaně zakroutil hlavou a šel za ní. Vchodové dveře byly vyvrácené z pantů a na chodbě byl neskutečný nepořádek. Všude se tu povalovalo oblečení a další různé věci.
Derassia opatrně nahlédla do kuchyně. Nikoho neviděla, a tak se vplížila dovnitř. Nikde nikdo. Zrovna chtěla vejít do obávacího pokoje, když ji Ruok předešel.
Z ničeho nic na něj někdo shora, nejspíš z trámu, skočil a přitlačil pušku ke spánku. Derassia k muži s pistolí přiskočila a dýku mu zezadu důrazně přitiskla ke krku.
"Dej tu pistoli pryč!" zasyčela mu do ucha. Muž pistoli odhodil a Ruoka pustil. Ten se obrátil a překvapeně povytáhl obočí.
"Darle, co ty tady?" usmál se a kývl na Deri, aby dala dýku pryč.
"Měl jsi přijít už ráno," pokračoval Ruok.
"Nemohl jsem, sledovali mě a já je nechtěl přivést rovnou k té holce,"vysvětlil Darl hlubokým jemným hlasem. Měl delší černé vlasy a stejně černé uličnické oči.
"Promiň, za tu pušku. Nepoznal jsem tě. Myslel jsem, že jsi jeden z těch, co to tu tak rozmlátili," omlouval se Darl, ale v jeho hlase nebylo po lítostném tónu ani stopa, ,, stejně vidím, že máš dobrou ochranku." Ušklíbl se v náznaku úsměvu, přejel Deri pobaveným pohledem a vypadal, že se každou chvíli rozesměje naplno. Přece jen holka, ve špinavém a zapáchajícím pyžamě, s rozcuchanými vlasy, nevyspalými kruhy pod očima a s dýkou v ruce, se nevidí každý den.
„Já ho nechráním, jen bylo jednoduší někomu dát dýku ke krku, když se zabývá někým jiným a stojí k tobě zády, než když se soustředí na tebe. Takže proč jsem měla čekat až ho zastřelíš a budeš věnovat svůj volný čas mě?" podrážděně na něj pohlédla, až se skoro neovládla a málem začala kmitat očima. Darl si všiml, jak se jí zornice na vteřinku zakmitaly, ale nezaskočilo ho to a díval se dál. Když Derassia raději odvrátila pohled, ještě víc se jen usmál a v očích mu vítězně zajiskřilo.
„Jasně, jasně, o tom jsem ani na chvíli nezapochyboval," na obličeji se mu objevil pobavený ironický úšklebek.
„Nechte toho vy dva už," zarazil je Ruok. Derassia ještě hodila po Darlovi vražedný pohled, ale ten ho přešel bez zakolísání, naopak se jeho usměv ještě více rozšířil.
„Derassio, posbírej si co nejrychleji nejnutnější věci a přijď na chodbu. Já se potřebuji na něčem dohodnout s Darlem," řekl Ruok rozkazovacím tónem, který se Deri vůbec nelíbil.
"Ne ne ne, já chci taky slyšet, co mu chceš říct. Mám na to právo," vzdorovitě vystrčila bradu.
"Ne, nemáš. Tohle slyšet nesmíš. Mazej!" zase použil ten rozkazovací tón hlasu. Už chtěla opět protestovat, když promluvil Darl.
"Nechej ji tady, chuderka by se cítila ublíženě," téměř zažvatlal. Derassia se nafoukla a i přesto, že věděla, že toto přesně Darl chce, odešla.
Ale neodešla daleko. Zašla pouze za dveře, tam se obrátila a ucho přitiskla ke dřevu dveří. Musela sluch hodně napínat, aby slyšela tichý rozhovor, odehrávající se ve vedlejší místnosti.
,,Tak co si o ní myslíš?" poznala Ruokův hlas.
„Nafoukaná žába," uchechtl se Darl. Deri za dveřmi naštvaně našpulila rty a musela se držet, aby za nimi nevtrhla a něco škaredého Darlovi neprovedla. Uslyšela Ruokův smích.
„Není zas tak hrozná."
„Budu muset být na Ruoka milejší, když mě brání, ale s Darlem si to ještě vyřídím,“ pomyslela si Derassia.
„Když myslíš," řekl uštěpačně Darl.
„Ale teď důležitější věc. Musíme se dostat do hradu, ještě než bude Igraceho noc. Určitě nás budou sledovat a budou ji chtít zajmout. Budeme se muset jít pustinami. Ve vesnicích a městech by nás snadno našli," seznamoval Ruok Darla se svými úmysly.
„Sehnal jsem slušný džíp, takže pěšky nepůjdeme, ale i tak. Myslíš, že to ta žába zvládne?" ptal se pochybovačně Darl.
„Je silnější než vypadá, nebo aspoň doufám. Když tak ji neseš na zádech ty," vyvlékl se Ruok a rozesmál škodolibým smíchem.
„Tak to prr, je to tvoje sestra," podrážděně upozornil Ruokův kamarád.
„No jo, no jo, budeme muset doufat, že to zvládne, jak ona, tak džíp," uklidňoval ho Ruok, ,,a teď se pojď radši podívat, co tam vyvádí." Řekl Ruok a společně s Darlem vyšel z pokoje. Derassia tak tak odběhnula na chodbu a začala předstírat balení věci. Vždycky ji učili, že špehovat se nemá, ale dneska se přesvědčila o opaku. Špehovat se má! Jinak by se toho tolik nedozvěděla.
„To si toho stihla," kriticky pohlédl Darl na skoro prázdný batoh. Deri nic neřekla, jen na něj hodila vražedný pohled.
„A nesnaž se, mě tím svým krásným pohledem nezastrašíš," dodal a zachechtal se.
„Už zase se vy dva hádáte," zasténal Ruok, který vyšel v kuchyně na chodbu a uviděl Deriin vraždící pohled upřený na Darla.
„Ne," ubezpečili ho oba jednohlasně a hodil ještě potom druhém výhružný pohled.
„Takže jo," povzdechl si, ,,to bude dlouhá cesta." Protřel si unaveně oči.
„Kam se vlastně jede?" hrála nevědomost Derassia.
„Do bezpečí, víc zatím vědět nepotřebuješ. Nezapomeň, ti chlapi se můžou vrátit." Derassia jen přikývla, nemělo cenu odporovat, ale stejně ji hlavou vířily otázky a všechny začínaly na co je to. 'Co je to za hrad, kam mě chtějí odvézt?' nebo 'Co je to za noc, ta Igraceho?'. Zatím odpovědi neznala, ale slíbila si, že to napraví.