Příběh slzy

Otevřeným oknem doléhá do pokoje nářek malého dítěte, copak se mu asi stalo?
Matka jej napomíná, aby neplakalo, vždyť nemá proč, ale dítěti, jako by neposlouchalo, spíš nechtělo slyšet, stékají slzy po tváři dál a dál.

Jedna slaná kapka se neudržela na líčkách a rozhodla se ukončit své trápení skokem dolu, do hloubky... Věděla, že tímto činem ukončí svůj kraťoučký život, ale musela, tak jako tak by se jednou vzdala. Zavřela svá slaná očka a skočila. Když dopadla na zem, jako by se čas zastavil.
Silou Zemské gravitace se slza roztříštila o zem.
Dítě si v tu ránu uvědomilo, co udělalo... Chtělo vrátit ten okamžik zpět, ale už bylo pozdě. Uvědomilo si, že svou nerozvážností zabilo nevinnou kapku, jejíž teplo na svých tvářích již nikdy neucítí.
Nikdy víc…