Motýl

U lampy se mihotala můra. Říká se jí noční motýl. Pamatuji si písničku z jednoho filmu:
„Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená.
Letí, letí v dál ti odletí, láska je radost i prokletí.“
Seděla jsem tam na židli, nikdo si mě nevšímal, Nezabývala jsem se otázkou proč. Časem jsem přišla na to, že tato otázka je vlastně zbytečná. Pozvali mne sem, ale bylo to jen ze slušnosti. Nevadilo mi to, zvykla jsem si. Donesla jsem si láhev vodky a pomalu ji upíjela. Pozorovala jsem Nočního motýla, proletěl kolem mě. Ucítila jsem lehký závan, bylo to jako letmý polibek, jemný dotyk, flirt se smrtí… Odletěl, nevím kam, ale já tam zůstala, zabalená do deky, aby nebylo vidět, že má duše pláče, že je jí těžko a neví jak dál. Často jsem přemýšlela, co by se stalo, kdybych odešla a nevrátila se. Nenašla jsem odpověď, proto jsem zůstala. Noční motýl se vrátil, zas ten lehký závan sladkého letního vzduchu. Vrátil se ke mně a já věděla, že nejsem sama.