Dítě

Uprostřed náměstí sedělo dítě. Sedělo a brečelo. Koukalo po lidech co chodili kolem. Občas se po někom natáhlo a s brekem ho prosilo, aby mu pomohl vstát, aby mu pomohl žít. Ale nikdo si ho nevšímal. Kolem chodili totiž příliš moc důležití lidé na to, aby si všímali nějakého ubohého dítěte kdesi na zemi. Plazilo se po kolenách, která byla už od štěrku a kachliček do krve rozedraná. Do rukávu si utíralo svůj uplakaný nos a do druhého oči plné slz. Lehlo si na zem uprostřed toho neustále pochodujícího a valící se ho davu, zavřelo oči a pomalu usnulo. Nechtělo už totiž dál prosit, aby mu někdo pomohl. Nechtělo se dál plazit po kolenách, protože ho to už k nevydržení bolelo. Nechtělo se už neustále vnucovat a doufat, že se stane zázrak. Nechtělo už žít.

Támhle jde Pan Starosta se svojí Manželkou. Má krásný černá oblek, šedou košili a také šedou kravatu. Asi proto, aby nebyl moc křiklavý. Snaží se zapadnout do společnosti a tam by neuvítali nějaké barevné kombinace. Vede si za ruku svoji vznešenou Manželku. Ale ne za ruku jak nějací puberťáci. Elegantně je zavěšena za jeho paži. Má krásné třpytivé boty na vysokých podpatcích a krásné šaty, které si přidržuje druhou rukou, aby jí nepadaly pod nohy. Zřejmě jdou na nějaký ples. Už vím, na plakátech jsem viděl informaci, že se bude pořádat společenský ples pro lidi, kteří podporují humanitární pomoc.

O kousek dál vidíme Ředitele divadla. Zřejmě jde taky na ples. Nese velkou kytici plnou nejrůznějších barevných květů, které krásně voní. Celé náměstí je tou vůní nasáklé. Lehký vánek ji roznáší všude kolem. Zastavil se u stánku s alkoholem. Vidím, že si kupuje láhev vína (zřejmě k té kytici), něco tvrdšího (vodku) a nějakou tu krabičku tabáků. Ale, ale! Málem se mu obchod nezdařil, poněvadž u sebe zrovna neměl drobné. Pouze tři pětitisícikoruny. Pan prodavač mu ale nakonec vrátil a tak odešel spokojený. Zřejmě se ještě bude stavovat domů.

Teď právě těsně kolem prošla paní Podnikatelka (jak se jí u nás říká). Tak ta jde určitě na ples. Tak krásné šaty jsem totiž ještě neviděl a také co by to bylo za ples, kdyby tam nebyla ona. Samozřejmě, nevynechá jediný, ale to není ten hlavní důvod. Minulý rok totiž dostala od města šek na sto tisíc korun, poněvadž za celý rok dala za svojí firmu největší sumu peněz na pomoc strádajícím. Od té doby je to vážená Dáma, kterou si nikdo neopováží někam nepozvat.

No a tak bych mohl pokračovat. Tam úplně vzadu jde Ředitel naší banky. Musel jít tudy, poněvadž bydlí hned tady za rohem. Támhle Ředitel naší nejprestižnější školy a vedle něj náš celostátně uznávaný Historik. Prostě je dnes krásný den a jak je i vidět, všichni se moc dobře baví.