Jedních dechem

Píše se rok 2041 a situace je mnohem horší, než kdy jindy. Ve více než polovině států Evropy panují nepokoje a v některých případech hrozila i občanská válka. Nynější vůdce a diktátor Severní Korey, Kim Čun An, obsadil všechny okolní státy a úzce spolupracuje s opětovně vytvořeným Sovětským svazem, který vznikl po postupném obsazování států bývalého a původního SSSR. U moci je stále Jenski a jeho pravou rukou je generální tajemník Osmanov, který má podobné pravomoci jako hlava svazu.

Situace se vyhrotila před 20 lety, Jenski zaútočil na Ukrajinu a chtěl si jí kompletně podmanit. To se mu, bohužel, podařilo. Na pomoc Ukrajině vyslalo hned několik států ozbrojené síly, zbraně, tanky a stíhačky, přičemž to byl také jeden z důvodů, proč se celá událost vyhrotila do mnohem širších rozměrů. Pomoc Ukrajině byla u tehdejšího Ruska vnímána jako aktivní vložení se do války, a tím také možné následky. Mezi těmito dárci byla i země na Velkou louží. A díky spojení pomoci od států v rusko-ukrajinské válce a paranoidní a vyšinuté mysli, kterou trpěl Jenski, to všechno začalo.

V prvních letech 3.světové války se v malé vesnici na Šumavě narodil Jakub do rodiny, již tehdy málo výdělečného, zemědělce. Tehdy už byla Česká republika opět pod nadvládou Ruska. Chudoba téměř vymizela, ale Jakubova rodina musela zestátnit veškeré svoje hospodářství, které následně patřilo pod jedno svazové zemědělství. Jenski nařídil, aby se ve velkém množství začaly tisknout peníze a každý týden rozdávaly na náměstích ve všech městech. Cestování bylo povoleno kamkoliv, ale dovolenou v některém ze státu Sovětského svazu plně hradil stát, respektive Svaz. Mohlo se říkat cokoliv, jako v demokracii, ale za jakékoliv nevhodné komentáře ke Svazu, nebo jeho představitelům, se trestalo smrtí, která proběhla hned na ulici nebo v dalším případě doživotním vězení. Lidé se mnohdy raději přáli kůlku do hlavy, než doživotní trest v sovětském vězení.

Ve školství se toho také dost změnilo. Největší změny utrpěly učitelé cizích jazyků. Výuka anglického jazyka byla zakázána, německý jazyk pouze velmi omezeně, ale znovu byl povinný jazyk rusky, který se vyučoval souběžně s jazykem českým ve stejném poměru vyučovacích hodin. Veškeré výlety tříd musely obsahovat exkurzi nebo výklad o nějakém ruském vzdělanci, nebo o ruské historii. Případně výklad průvodce kompletně v ruštině.

Všichni museli konvertovat k pravoslavné církvi a účastnit se všech náboženských akcí. Církev byla, po armádě, druhou nejvíce dotovanou složkou států Sovětského svazu.

Po čase již nešlo poznat, komu se veškeré tyto změny líbí, kdo je toleruje a kdo je jejich odpůrcem. Pokud někdo nebyl ve skutečnosti nešťastný v režimu, nesměl to dávat veřejně najevo, tudíž to bylo stále více nečitelné, což zkreslovalo veřejné povědomí o změnách mezi obyvateli. Pokud někdo o tomto hovořil veřejně v negativním kontextu, bylo povinností posluchače vše nahlásit policii, jinak by s ním posléze bylo naloženo jako s hlasatelem negativismů. Jenski říkával, že každý jednou pochopí smysl těchto změn, který bude nakonec pro velké blaho občanů jednotlivých států a Svazu obecně.

Toto byly ty zásadní důvody, proč se Jakub rozhodl emigrovat, což za těchto podmínek je skoro nemožné. Jakákoliv spojení se Západem končí popravou. Jeho plán byl prostý, vytvářel si ho již během 2.stupně základní školy a vybíral si střední školu, kam posléze půjde studovat. Rozhodl se tedy vystudovat střední dopravní školu v oboru pilot v letectví. Oficiálně nastoupil do studia kvůli budoucí práci pro armádní letectví Sovětského svazu, neoficiálně, bylo by poté jednodušší se dostat za hranice vzdušným prostorem. Jeho matka pochopitelně nic nevěděla. Myslela si, že chce být pilotem v armádě a sloužit vlasti. Nikdy nepřišel na to, zda to celé skutečně podporuje, anebo si to hraní kvůli jeho ochraně po těch letech již vsugerovala. Tak jako tak, ona se nesmí nic dozvědět, jelikož by byla vystavena velikému nebezpečí. Matka by na něj sama, jelikož otec utekl krátce po okupací a zestátnění jeho zemědělství, v té době byly Kubovi 3 roky. Matka by utekla s ním, ale nechtěla jít do nejistoty s malým dítětem, proto se rozhodla i přesto všechno zůstat. Všechen ten stres a velký tlak se podepsal pochopitelně na jejím zdravotním stavu.

Kdyby se dozvěděla o jeho plánu utéct, tak by jí to skolilo a především by neprošla při výslechu přes detektor lži, který si sovětská policie nyní velmi oblíbila. Sovětský detektor lži byl ve skutečnosti amital sodný, který fungoval v krvi jako sérum pravdy do té doby, než dotyčný člověk neusnul velmi hlubokým spánkem, který spíše připomínal kóma. Tento způsob se používal teď častěji, než standardní analogový detektor lži, který snímá srdeční tep a krevní tlak při vyslovení odpovědi. Jakub se kvůli tomu nesmí dostat z jakéhokoliv důvodu na policii, hrozilo by použití detektoru a tím prozrazení celého plánu. To by potom bylo jako napsání rozsudku smrti, v lepším případě.

Během studií na střední škole musel projít pochopitelně i pilotním kurzem, kde se naučil ovládat základní malá nekomerční letadla…

„Tohle není knihovna nebo knižní klub! Buď si tu knihu kup, nebo odejdi!“ Rozčílil se na mě prodavač v knihkupectví. „Omlouvám se, začetl jsem se. Čte se to jedním dechem“ Odpověděl jsem a doufal, že se knihkupec trochu uklidní. Spěchal jsem poté domů s nově zakoupenou knihu v ruce.