Oceán

Oceán
Dnes jsem se probudil, přestože se mi probudit ani nechtělo. Ve skutečnosti jsem raději mimo. Tělem, a hlavně duchem a vědomím nepřítomen. Protože ty stavy bdělosti a zodpovědné dospělosti jsou bolestivé, prostě k nevydržení.
Takové to šálení, že přestože je vše špatně, ve srač…, tak je všechno v nejlepším pořádku.
To raději spánek a příběhy o rozbitých a opravených hračkách…
Někdy to však nestihnu, nemám nakoupeno a musím (s)trpět, jak si předpojatá představa spřádá své vlastní plány a chce mne změnit. Vyměnit za jinou verzi, šťastnější, lidštější a sobečtější.
Což mi vůbec nevyhovuje. Ty změny hlavně. Ty jsou nepohodlné.
Se nebojím nového a neznámého, ale toho, že ztratím to, co už mám a znám.
Vlastně, již se stalo…
...další Probuzení...

Ale zpátky:
Dnes jsem se probudil v rozestlané posteli a v poněkud depresivní náladě.
Hodně rozestlané a depresivní…

Dnes, tedy když jsem se probudil poprvé:
Buď jsem se zbláznil, nebo jsem přišel na něco velkého.
Něco úplně jiného, než pro co si do postele obvykle přicházíte.
Něco Většího…
Mnohem, mnohem většího.

Divný sen:
Na záchodě Dalajláma.
Čte Penthouse.
No, docela složitá a delikátní situace.

"Nemůžeš spát, kamaráde?"

- „Tak nějak...“
- „Co je nového ve světě?“
- „Určitě něco nechutného.“

"Tož…"
"Zase…"
"Jak vidíš…"

"Všechno má svůj čas, kamaráde."
"Je čas bojovat s přírodou a taky čas ji poslechnout."
"Čas mosty budovat a čas mosty pálit.“
"Brát, dávat a dostávat.“
"Jako Eva a David. "

- „Snad Adam…?“

"Ale kdež... s tím chlapem si jdi do lesa. "
"Kriste, Pane, Nebesa."
"Huš, kuš… Himaláje."
"Stejný příběh, jiná víra."
"Či snad naopak…?"

"Ale ty vypadáš nevyspale a ztrápeně."
"Takto po ránu…"

- „To ta falešná láska a čistá flaška…nebo obráceně?“
- „Hledám ztracenou a odcizenou peněženku.“
- „Vlastně...“
- „Nejdřív odcizenou a pak ztracenou…“
- „Odcizenou a pak ztracenou…“
- „Ať se propadnu, jestli kecám!“
- „Ruku strčím…!“

"Tak jest dáno a psáno. "
"Láska je jen jiná forma nenávisti. "
"Latentní…“
"Jak se brzy zjistí.“
"Už nikdy zcela nevěř…"
"Nejlepší je rozumně pochybovat.“
"Právě to čtu… a trhám stránky."
"Tvou Knihu života. "
"Ještě dobře použiju. "
"Up_cycling."
"Jak vidíš…"

- „Také politika a inflace, jsou mimo mísu.“
- „Že dnes musím vystřízlivět.“
- „A pak do práce.“
- „Autem…“

- „Přijde mi, že za chvíli se bude platit i za vzduch, který dýcháme a za to, že Slunce svítí.“
- „Je to celé…“
- „Down_spining.“

Shovívavý úsměv Dalajlámy:

"Tož to už tu dávno, dávno je, kamaráde."
"Jen sis nevšiml..."

- „Co?“
- „Jak?“
- „Fakt?“
- „Jakože?“
- „Jak to…?“

Jsem se musel tvářit truchlivě a překvapeně.

"K čemu jsou emisní povolenky?"
"Solární elektrárny?"
"Dotace na úsporné hrnce, kotle a kotlíky?"

- „Takovéto věci?“

"Platíš, že prší."
"Povodně platíš."
"Opravy..."
"Že svítí slunce, je sucho a málo chmelu platíš."

- „I za vracení lahváčů, Nagano a volby…?“

"Za to úplně nejvíc, kamaráde."
"Za to, že máš svůj názor, že umíš mluvit, psát a číst."
"Že zabíráš prostor, že jsi nemocný, zdravý, starý, mrtvý."

"Se prober, kamaráde."
"Svět není žádná mateřská školka!"
"A teď vypadni nebo ti naprdím do ksichtu..."

Hledal jsem nitku, za kterou bych to všechno chytil.
Také trochu vody a aspirin, abych to vyplavil a vypakoval z hlavy.

Dalajláma je sympaťák.
Furt se kření a dobrou náladu má.
Jeho moudrost je asi doopravdy hluboká…

Jako oceán.