Vydařená těžba...

Les je formou života na vsi,kdo les nemá,jakoby ani nebyl,tak sa traduje na dědině a singulár je důležitou institucí.Dnes sa ani prase nevyzná v tom,který les je čí,kde jsou přesné hranice a potom se může stat ,že člověk,namísto aby si poctivo nakradl ,odveze aji z vlastního.Řada chalupářů,kteří pomalu skupují obec, ani neví,že ke statku patří kus lesa,čehož radostně využívají ostatní sing-sing a vesele lesy rabují.Dobře to měl zmapované jen pan Jiljí,dříve účetní JZD,lesního družstva a dalších spolků.Ten jediný měl podrobné mapy,v nich zakreslené co je čí a rozhodoval spory.Sedával u Barkasa u zdi se svým věrným Tlampačem a popíjeje pivo s ohříváčkem,úřadoval. Zemřel však již před léty bídnou smrtí,když lezl do přízemního okna své staré sestry,která ztratila klíče,zřítil se však, nedostatečně zajištěn a zhynul, nedoživ ani 90 let.Od té doby je na vsi v tomto ohledu anarchie a každý hájí svá domnělá práva seč mu síly stačí.
Šurek,jak již bylo jinde psáno,vysloužilý kulak a majitel rozsáhlých latifundií polních,lučních i lesních ,se v koncem prosince radil se svými přičinlivými syny ,vlastním i vyženěným, o tom,že by bylo třeba zajistit na zimu dřevo.Léto už pomalu končilo,dědina pod sněhem a manželka svoje dřevo,které na podzim sama pořezala,naštípala,odnosila a poklidila,nechtěla,světe div se,dávat.Když dospěli vcelku jednotně k názoru,že s vnitřním zahříváním slivovicí a různými morybundusy,nevystačí a že je třeba i zahřívání vnějšího,rozhodl se Šurek pro těžbu ve vlastním lese na Nivách.Těžbu a následné stažení kmenů z lesa zajistí synci,taktéž pozdější zpracování.Pro tyto účely jim z těžkým srdcem vydal pár krejcarů na formanku a na benzín do pily,taky dva litry likéru Bílá hůl ,výrobku to Kroužku mladých chemiků Na Dolině,aby v lese nezmrzli.K lokaci těžebního místa uvedl, že to nemožů splést,je to tam mezi dvůma cestama,jak rostů ty smrky a nejaká ta březa.Významně si poklepal na hlavu a pronesl své heslo:“ To mosí byt myslivna ,né hájovna“. On sám bude manažérem,bude to jistit ze supermarketu Teskno,kam se také neprodleně odebral a probíral situaci s místními odborníky na les a všechno,popíjejíc vysokooktanové pivo.
Synci,totiž Prochor s Medvídkem,zatím rozebírali bojovou situaci a chystali strategii.Především rázně odmítli vydávat peníze za zbytečnosti a na odvoz dřeva a poskytnutí benzínu zlákali speditéra a hospodského Lázsló Fazekaše,příslíbíc mu odměnu v naturáliích,totiž ve třech kmenech smrků. Ušetřený peníz pak obratem propili společně s Fazekašem a Kekem, který se k tomu nachomejtl.Nad stolem skláněli hlavy ,domlouvali podrobnosti,až rozšafný Houpačka,sedící u vedlejšího stolu ,špekuloval : „ Kuňa ééééé, co to zasa vymýšlajů za debilovinu“.
Když propili péníze, vyšli před hospodu,Lázsló odskočil pro starého Zetora,hoši mu pomohli ze řetazama,pajzrama a pilou ,nasedli a vyrazili k lesu,zůstavivše Kekeho před hostincem,neboť ten dospěl k rozumnému názoru, že než do lesa,zajede si radši do Bojkovic na automaty.V lese šlo vše ráz na ráz.Vyhledali parcelu mezi dvěmi cestami a pustili se do díla. Prochor skákal s motorovou pilou od stromu ke stromu a řezal,Medvídek páčil,dyž bylo potřeba a Lázsló mrčel a chystal řetězy. Než sa zetmnělo byly kmeny stažené do dědiny,povinná část ponechána u Fazekaše a zbytek odtažen na Šurkovu parcelu nad potokem.Po vykonané dřině se všichni rozešli za odpočinkem.
Teď nastala doba souseda Vincka, který všechno pozoroval zpoza fírhaňku.V jeho dobrém srdci vzklíčilo podezření a hned se vyplížil ke kladám,obhlédl je a v tu ránu jako lasička smyčil k lesu na Nivy.Tam zkušeným okem obhlédl terén,pařezy a zjistil, že bylo káceno na pozemku souseda Konvičky.Neprodleně k němu seběhl, vše požaloval, stavil se v hospodě na pár boroviček a pelášil na svoji pororovatelnu za oknem.Zanedlouho byl Konvička se synem, následován zvídaným sousedem Houpačkou v lese, spočítal pařezy, a brzy se zjevili u klád za potokem.Šurek,který to hemžení zahlédl ze dvory,vyšel,aby hájil svého majetku,brzy však byl přesvědčen o tom, že došlo k pychu.“Kurva,to sů moje stromy“,spustil vlídně Konvička.“A jaks to poznál „opáčil Šurek“strom jak strom,to mosíš byt myslivna né hájovna“.Ale brzy byl Konvičkou,jeho synkem a horlivým Houpačkou přesvědčen a začal ustupovat.Navrhoval jakési vyrovnání,peněžní náhradu,která však byla více než iluzorní.Toho si byl Konvička vědom a vyřkl ortel:“Odtáhnite to zpátky do mojeho lesa!“.Šurek vyvalil oči,začal cosi namítat,blekotál,že je to nesmysl,ale Konvička trval na svém. Buď odtáhnout do lesa nebo četníci.To byl silný argument,Šurek ustoupil,usmlouval termín na zítra a smutně odtáhl dom.
Druhý den ráno bylo veselo.Tři mátožné postavy zapříhaly klády a Fazekašův stařičký Zetor z posledních sil je odtáhl do lesa.Kurvování,nadávání a proklínání bylo plno,ale co dělat.Kolem se motal jidáš Vincek a naoko nadával na Konvičku,v duchu si radostně mnul ruce,neboť byl požádán,aby za slušnou odměnu dřevo pořezál a odvézl na dvůr Konvičkovi (ten byl kousek od místa ze kterého se klády stěhovaly).
Kolem procházející Pegott,který se vyšel pokochat zimní krajinou ,byť jinak zastával stanovisko,že velká borovička vydá za hodinovou procházku lesem,zakroutil nevěřícně hlavou a pomyslel si,lokajíc z nabízené butelky, přece má Šurek pravdu,to mosí byt myslivna né hájovna.