Ono se to rozkecalo

Ono se to rozkecalo.
Jo na vesnici a ještě k tomu malé, se věci šíří rychlostí blesku.
A tak v tom lítáme.
Všichni to tu o nás vědí.
Kočky se u nás po dvoře promenádují hlavně v noci, to když spí pes doma.
Srnky chodí okusovat stromky převážně v zimě a na jaře.
Máme tu pár vyhřívajících se plazů i hadů na kamenech.
V potoce občas kuňkají žáby.
Zrovna houká sova či sojka.
Ale jsou zde i holubi, vrabci, hrdličky, vlaštovky.
Ptáků přehršle.
Datel co silně celé dny do trámů stodoly buší.
Nakonec i já Pelikán.
Do voliéry k andulkám lezou myši pro krmeni.
Nad naší postelí spí kuna.
Skrz zeď se snaží prokousat sousedovic potkani.
K slepicím do výběhu se chodí přiživovat celá řada živočichů.
I kočky.
Zahrada je poddolovaná rejsky i krtky.
Dokonce i plevel a kopřivy ví, že se jim tu dařit dobře bude.
Sousedi si chodí půjčovat různé nářadí.
Daří se tu červotoči.
I ta koroze tu ví, po čem sáhnout.
Nejinak tomu je i u plísní a hniloby dřeva.
Prostě se to tu rozkecalo a já teď tady s tím vším musím žít.
S jen jednou manželkou, dvěma dětmi a třemi vnuky.
A spoustou harampádí.
A regálů, skříní, ponků, svěráků, materiálů.
Plánů, vizí.
A musím brát ohledy na všechny ty vyjmenované zúčastněné.
A na spousty jsem ještě zapomenul.
Třeba na souseda muzikanta a jeho ženu zahradnici.
Na pankáče na plotě.
Souseda zemědělce a živočicháře s koněm, býky, prasaty, králíky ....
Sbírku litinových umyvadel.
Řetězů ......
I spánku se tu daří.
Občas se tu i vaří.
A šíří se to dál.
Že jsme tou Noemovu pro mnohé z nich archou.