4.59 rozednění

4.59
A už to rozjely.
Zpívají o sto šest.
Dělají to z radosti bytí, domlouvají se i namlouvaji.
Ptáci, kteří u nás bydlí a nebo jsou tu jen náhodně.
Vždy nejdřív přiletí, obhlédnou terén, posoudí nebezpečí i nás a vyberou místo pro hnízdo.
Pak schánčlivě berou vše co se hodí na jeho stavbu.
Někdy mají problém vzlétnout s vybraným předmětem pro jeho váhu.
No a z toho všeho jen za pomoci zobáku postupně staví poměrně kvalitní bydlení.
Někdy se stane, že v průběhu stavby činnost ustane.
Příčinou bývá počasí, ztráta nutkání, mnohdy však smrt v přírodě běžná.
Vyhlížím zda ještě přiletí a když do dvou dnů se tak nestane, vím že je konec.
Máme tu i pár hnízd vos a sršňů.
Jsou opuštěná z loňské sezóny.
Jsou ještě sofistikovaněji postavená, než ta ptačí.
Nechávám je tu být.
Jen jedno obrovské sršní jsem sundal.
Krom nich tu je mnoho pavouků spřádajících si své sítě.
Máme tu i venkovní voliéru s andulkami.
Žijí tu krtci, myši, potkani, hadi.
Taky naše slepice.
A v králíkárně morče a samice králíka.
A já s manželkou.
Ptáci ani ostatní zvířata u nás roušky nosit nemusí.
Máme tu i svobodu pohybu a možnost shromažďování bez omezení.
Zejména však v době zralých plodů, nevidím jejich hejna moc rád.
Ale chápu je.
Já si na rozdíl od nich mohu dojít nakoupit.
Každý z těch živočichů má teritórium ve kterém se cítí komfortně a bezpečně.
A já jsem rád, že se tak u nás mohou cítit.
Bohužel je i mnoho druhů tvorů, které mizí.
Žáby, hmyz, koroptve, zajíci.
Už ani slona jen tak nenajdeš.
Za to tu mám konkurenta, fušujicího mi do tesařského řemesla.
Klove trámy i prkna.
Dělá si v nich díry.
Je velmi pestře zbarvený.
A datel to není.
A postupně se rozednívá.
Asi bude pršet.
Snad mě tu nechají s nima v symbióze žít a nevyhynu jako druh.
Vím totiž, že se jim moc nelíbím.