Podělanej podzim

Seděl jsem v našem skromným bytě s okny na jih, pěkně zanořenej do obrovskýho polstrovanýho ušáku po babičce, nohu přes nohu, v ruce cigáro- kolikátý už dneska? - a přemejšlel jsem nad létem, který mi uteklo mezi prstama rychlostí infekčního průjmu. Přemítal jsem nad těma promarněnýma týdnama, kdy jsem mohl s klukama pořádat spanilý jízdy po nonstopech, balit opilý holky, skákat po luxusních autech jen tak z nasrání, a prostě si užívat našeho překrásnýho New Yorku.
Zamáčkl jsem zbytek cigarety do kradeného popelníku- suvenýr odněkud z jazzbaru- a líně se došoural k lednici. Až na několik lahví piva, shnilý jablko a nebezpečně vypouklou konzervu lunchmeatu byla prázdná. Popadl jsem parádně vychlazenýho Heinekena ve skle a usmál se. V puse se mi sbíhaly sliny. Na půli cesty do obýváku jsem se zarazil s flaškou u huby a zůstal civět ven. Udělal jsem krok k oknu. Koruny ubohejch buků přes noc někdo nabarvil na žluto! Nebo už je tu ten podělanej podzim! Otevřeným oknem se mi do nosu prodral ten povědomej pach. Jo, podzim je tady. Každý roční období smrdí jinak. Podzim zavání depresí, mlhou a počínající zimou. A říká, že všechno krásný je v tahu.
Mimo jiné ti taky našeptává, abys z toho posledního ucházejícího kousku léta vytřískal, co se dá! Úplně jsem to slyšel.
„Udělej něco velkýho! Udělej něco velkýho! Udělej něco velkýho!“
Okey, podzime, udělám něco velkýho na počest konce nejlepšího období z celýho podělanýho roku.
Frajersky jsem rozkopl domovní dveře- tak to dělám pokaždý- posilněnej teplejším černým sakem a druhým pivem, a rozhod jsem se vyhodit si dneska v noci z kopejtka. V kapse mě tlačila celkem slušně nacpaná šrajtofle. Celý léto jsem dřel jako mezek v tatíkovo stavební firmě a tahal se tam s cihlama, až jsem si málem uhnal kýlu. Ale za ty prachy, co mi platil, bych klidně vydláždil celou pátou avenue svýma obratlama.
Cestou do svýho oblíbenýho báru jsem uvažoval, za co je uvalím. Pro začátek by to snad chtělo něco na rozstřel. Nějaký fajnový zbožíčko. Benny by snad mohl něco mít. V tu ránu zalejzám do zaplivanýho lokálu, kde je všeho všudy šest lidí, dva z toho jsou za zevlení v týhle špeluňce placený. Na třetím stole ležel Benny v dost podroušeným stavu. Vsadil bych se, že tady leží minimálně dva dny. Přetáh jsem ho rukou po zádech a on mi odpověděl přidušeným zakňučením. Sedl jsem si vedle něho a objednal si Jacka Danielse s ledem- no co, když rozjezd, tak rozjezd.
„Benny, do prdele, prober se! Potřebuju matroš.“ Lomcoval jsem mu s hnátou.
„Cože?“ Odlepil konečně ksicht od stolu a promluvil. Strašně mu smrdělo z držky.
„Chci něco koupit! Rozumíš?“ Obrátil jsem do sebe Jacka.
Trvalo to sice dobrejch dvacet minut, ale nakonec jsem opuštěl lokál šťastnej jako blecha se sáčkem heráku v kapse. Kam teď? Už dlouho jsem neměl žádnou ženskou. Prachů mám dost, můžu si zaplatit nějakou fešnou šlapku, co se nebude moct vykrucovat. To máš tak- když sbalíš nějakou nánu na díze, tak se nejdřív hrozně cejtí a dělá ramena, a když dojde na věc, tváří se jako ublížený štěně a ani ti ho nepodrží. To pak odcházíš zhnusenej a nevykouřenej. Ale když si nějakou zaplatíš, tak si třeba musí nechat strčit nohu až po koleno do prdele, jinak dostane leda facku a odtáhne bez prachů. Prostě ti musí udělat, co ti na očích uvidí!
Zašel jsem do jednoho bordelu, co mi kdysi doporučil můj kámoš Ed. Ed je neskutečnej prasák a bejk. Chrápal snad s půlkou ženskejch v New Yorku a to jenom tendle měsíc! Ve všech bordelech ho znaj jménem a chovají se k němu jak k prezidentovi. Má to všechno vobšanclý. Ví, která má jakou buchtu a nemoc, která měla kolik potratů. Říkám vám, většího hřebce jste neviděli!
V salonku bylo příšerně rudo a přebabíno. Chlapa jsem hledal marně. Nejdřív jsem zalezl na hajzlík a natlačil jsem si trochu snížku do nosu. Musel jsem chytnout elektrickýho vysoušeče rukou, abych se nezklátil na zem, jak to se mnou koplo. Udělalo se mi trochu šoufl a na pár vteřin jsem myslel, že vyhodím ten pivovo- jackovskej koktejl, ale ustál jsem to. Znova jsem se vrátil na rudé území. Pořád jsem si stál za svým, že je to otřesný, ale začínalo mi to být tak nějak jedno. Byl jsem víc a víc nedočkavej. Kozatá korejská servírka se mě zeptala, co budu pít. Bleskem jsem ji poslal pro Jacka a pro pobavení všech jsem jí uštědřil lepanec přes obě půlky. Srandovně kvíkla. Ale měla ho moc kostnatej. To já nemám rád. Usadil jsem se na sametovej divan a vyhlížel kořist.
Zaměřil jsem se na jednu ucházející postarší maminu, která vypadala celkem čerstvě. Měla slámový kudrnatý vlasy, pěknej úsměv a byla dobře stavěná. Prdel měla oplácanou tak akorát a žádnej pupek. Nebyla blbá a poznala, že o ni mám zájem. Přišla ke mně sama od sebe. Chvilku jsme jen tak blbě plácali, pak už ji to asi nudilo, tak mě drapla za ruku a vlekla mě za sebou po vrzajících schodech do patra. Díky tomu svinstvu, co jsem do sebe naládoval, si to pamatuju malinko rozostřeně.

Hodila mě na postel, která smrděla jako by to prostěradlo bylo ušitý ze stydkejch pysků stovky dlouho nemytejch šlapek, a sama cosi šmelila před zrcadlem. Začal jsem se svlíkat- tím přece nemůžu nic pokazit! Ona si mezitím sundala saténovou košilku a měla na sobě jen podvazkovej pás a černý punčochy. Podívala se na mýho malýho přítele, ale podle výrazu ji moc neoslovil- soráč, děvče. Snažila se o ladný svůdný pohyby, vrněla jako kočka, ale bylo by to sexy tak před dvaceti rokama.
Zrovna se přede mnou plazila po čtyřech, tak jsem ji popadl za vlasy a nacpal si její hlavu do rozkroku.
„Co to kurva děláš?“ Řvala na mě.
„Co asi! Vykuř mi ho!“
Milostivě si ho vzala do pusy, ale jen tak na krajíček. To mě úplně dožralo! Dal jsem za tuhle nánu skoro všechny svý prachy a ona mi ho ani nepřeblafne?! Teď už nasraně jsem chytl tu její blonďatou palici a pořádně ji přitlačil k sobě. Cukala se, koulela očima, dávila se, šermovala rukama ve vzduchu a nakonec se poblila. Hnus. Začala brečet.
„Koukej z něj olízat ten tvůj humpl!“ Pořád jsem jí mával s hlavou sem a tam.
„Ne! Ne! Ne!“
„Dělej!“
„Ne! To neudělám!“
Utřel jsem si ho do jejích vlasů. Jo! Seděla na zemi vedle toho žlutýho koláče, co hodila, a brečela. Pořád brečela jak malá holka. Až mi z toho změknul. Byl jsem z tohohle jejího výstupu nasranej jako nikdy a tím, že tady seděla jako pytel hoven, tomu moc nepřidala.
„Kde jsou moje prachy?!“ Rozhodl jsem se vzít svoje prašule zpátky a vypadnout.
„Žádný ti nedám!“
„To teda dáš! Já ti zaplatil za něco, co asi od tebe těžko dostanu! Chci zpátky svý prachy!“
„Takhle to tady ale nefunguje, ty idiote!“
Ruply mi veškerý nervy. Ubalil jsem jí dělo pod pravý oko, až se svalila na zem. Ani nekřičela. Do huby jsem jí narval svůj kapesník a fackoval ji hlava nehlava. Ta děvka si to přece zasloužila! Stejně jako já si zasloužím perfektní píchání, za tu letní dřinu!
Ani nevím, jak je to možný, ale začal mi tvrdnout. Bez servítek jsem jí ho tam vrazil. Byla pořád zticha, ani sebou nemlela, možná omdlela nebo co. Hlavně, že nedělala bordel. Pod okem se jí rýsoval fialovej modrák a z nosu jí tekl pramínek červené krve, kterej se okamžitě vpil do plátěnýho kapesníku.
Nakonec, aby si to taky pořádně užila, jsem jí ho vrazil vší silou do zadku a tam taky skončil. Nepohla se, ani když jsem prohledával zásuvky u komod a hledal svoje prašule. Našel jsem nějaký pod zrcadlem, tak jsem je bez počítání strčil do kapsy saka a spokojeně ji pohladil.
Naposledy jsem se podíval na tělo té mrchy. Leželo přesně tak, jak jsem z ní slezl. Schody dolů jsem bral po dvou a nemohl se dočkat, až budu venku. Možná byla tuhá, co já vím, bylo mi to fuk. Začíná podzim a to nevěstí nic dobrýho.