Chyby z mládí

Psychadelická hvězda se mi roztočila nad hlavou a já jako omámený zíral přímo k nebi.
Zasraný američani a ty jejich zkušební lety s novejma mašinama. Proběhlo mi hlavou když jsem sklopil zrak zpět před sebe aniž bych si uvědomil, že to co jsem posledních pět minut sledoval byla záře pouliční lampy.
To se opilejm občas stává.
Mě se podobný věci stávaly čím dál častěji.
Asi bych měl přestat chlastat.
I když i tohle jsem si říkal taky dost často, obzvlášť poslední dobou, když se blíží zima, stmívá se čím dál tím dřív a opruzujou noční deště.
V létě, jó to se chlastá, člověk se může zmrskat jak se mu jen zlíbí a co játra snesou a nemusí se bát, že když cestou domů zkolabuje a zřítí se do silničního příkopu, přes noc zmrzne.
Teď abych se pořád hlídal kolikátý pivo do sebe leju.
A bude hůř.
Nenávidím zimu a hlavně ty brzké návraty z hospody domů.
Celej den se dřít v tý zkuvený práci pro hnusnou almužnu a jen co přijdu domů tak poslouchat tu starou krávu že jenom chlastám.
To se pak člověk nemůže divit že hned raděj prchám do hospody.
Bože, proč sem si vzal takovou semetriku.
Doufám, že dneska bude chrápat.
Raděj si lehnu do obýváku abych ji neprobral.
Plížit se do vlastního baráku jako zloděj, kam jsem to dopracoval.
"A kurva" pronesl jsem když se v kuchyni rozsvítilo.
"Můžeš mi řict kdes byl?" ozvalo se po chvíli.
"Ale však víš, s chlapama z práce na jedno." odpovídám, ale vím že tohle stačit nebude. Chystá se bouřka a venku je jasno.
"To znám to tvoje jedno. Se vsadím že kdybych ti dala dýchnout tak bys ten měřič spálil." začala se rozjíždět a pomalu rudla v obličeji.
Stáhl jsem se jako pes zmrskaný vodítkem a čekal na další výprasky.
"Celý dny děláš úplný hovno, v práci seš pár hodin, ani pořádný prachy nedoseš, děcka nemaj skoro co žrát, chodí oblíkaný jak nějací vandráci, já nemám ani na zkurvenou novou pánvičku, ale milostpán musí každý den do hospody s chlapama na jedno. Kdo si kurva myslíš že seš? Já tady dřu jako otrok, vařím i když nemám skoro z čeho, uklízím, peru, žehlím vo děcka se starám a ty? Ty jenom chlastáš. No co mi na to řekneš?"
Podívala se na mě, celá rudá vzteky a s napřaženou rukou ve výhružném gestu.
Neřekl jsem nic.
Věděl jsem že má úplnou pravdu.
Ale co mám kurva dělat.
V práci mi nepřidají a bez střední školy jen těžko něco lepšího seženu.
Kurva že já si ji bral a měl s ní ty haranty.
"Máš pravdu." odvětil jsem a zhluboka se jí podíval do očí.
Zaskočilo jí to.
Nedivím se.
Vždycky jsem se s ní hádal a tohle je poprvé co jsem přiznal, že jsem to celý posral.
"Máš pravdu a přísahám, že se to všechno změní. Postarám se vo vás tak, jak jsem to měl udělat už dávno." dodal jsem.
"Co cože?" nechápavě na mě zírala.
"Slyšela jsi správně. Už jsem to celý promyslel, věř mi, ale teď mě nech prosím tě vyspat."
Odpotácel jsem se do obýváku a vyvrátil se do gauče.

Probudil jsem se jako vždycky o půl čtvrtý ráno.
Nachystal jsem si svačinu do práce a dal si lahváče na spravení po včerejším flámu.
Jak se říká, abych byl v práci čerstvý.
Potom jsem vzal kuchyňský nůž a šel do dětského pokoje.
Pak jsem šel do ložnice.
Nakonec jsem se vydal do práce.
"Sbohem, budete mi chybět."
O polední přestávce mi volala kriminálka, že se k nám domů někdo vloupal.