Já a Ahri, nebo Ahri a Já.

PRVNÍ DEN

 

Jdu jí naproti. Přijela za mnou. Nevím, jestli skákat radostí nebo si broukat něco veselého. Ne. Ne. Hlavně být v klidu. To je to co musím, uklidnit se, vždyť se třesu jako ratlík z toho všeho adrenalinu. Cejtím tu energii, jak mi proudí tělem. Co dřív… věci ke mně domů.

„Dlouho se neraduj, přišel jsem taky.“

 

„Co tady děláš? Kdy jsi přišel? Nechci tě tady, vypadni z mojí hlavy.“

 

Zase klid na moje myšlenky, kam ji vezmu na procházku?

„K sobě do postele. To by si mohl, má krásné tělo, chci ji vidět, jak se svíjí slastí.“

 

„Řekl jsem, ať táhneš do prdele! Nechci tě ve svojí hlavě, nechci, aby odešla.“

„No jo no jo, vždyť už jdu.“

 

Do háje kde jsem to byl, jo už vím, vezmu jí někam na jídlo. Hmm. Pizzerie, tam berou stravenky. A příjemně se tam můžeme najíst. Určitě má hlad, přeci jen jela víc než hodinu.

 

Tak jo, celou cestu ji držím kolem pasu, příjemně se usmívá. Ten úsměv. To je ta nejkrásnější věc, kterou dokáže. Uchvátil mne, už když jsem ji viděl poprvé a od té doby mne provází.

„Sjeď tou rukou níž, ona na to čeká!“

 

„Už jsem ti jednou řekl, ať jdeš do prdele.“ Tep mi značně zrychlil. Tázavě se na mne podívala. Kurva snad jsem nic neřekl nahlas…

„Co je s tebou? Jsi nějak zamlklej.“ Její sladký hlas mne vytrhne z přemýšlení nad ním.

„Nic jen jsem hodně zdráhavej, vždyť mě znáš.“ Rychle jsem ze sebe vysypal a to takovou kadencí že by v armádě měli radost.

 

Zastavila mne, zase jsem byl v myšlenkách jinde. Doprdele mluv… něco ze sebe vymel. Nestihl jsem nic, políbila mne. Krása, ona musí dělat první kroky, to jsem zase podělal.

 

„Co teď je ti líp?“ Zase ten úsměv. Ach… jak já ho zbožňuju.

„Joo, jen jsem nad někým přemýšlel.“

 

Celej večer proběhl skvěle a výborně jsme se bavili. Navrhl jsem filmovou noc. A její „Proč ne?“ mi znělo jako píseň andělů.

 

Udělal jsem u sebe místo, aby si mohla lehnout ke mně a pustil první film. Lehla si přede mne. Objal jsem ji.

„Cítíš to? To teplo co z ní sálá, vůně, vždyť ji držíš u boků, všimni si tej překrásnej křivky!“

 

„Ty už jsi tu zas?? Děláš si prdel? Kurva řekl jsem, že jí nechci vyděsit. Jdi někam!“

„No jo, ty toho naděláš. A nebuď sprostej, nezapomeň, že žiješ jen díky mě!“

 

Podívala se na mne, ležela tak blízko, že se o mne třela celým tělem. Usmál jsem se a pohladil ji po tváři. Políbil jsem ji.

„No vidíš, už nejsi tak ostýchavej.“ Oplatila mi dalším polibkem.

„Dej mi ještě chvilku a nebudu mít problém ani mluvit.“ Usmál jsem se a opět ji políbil.

 

Najednou se mi v hlavě vybavily představy, jak se zmítá, plná slasti, rozpuštěné vlasy, celá nahá.

 

„Už zase ty?? Říkám ti naposledy táhni do prdele!“

„Tak za prvé. V prdeli už jsem, viděl si se někdy v zrcadle? A za druhé chovej se slušně říkám ti to už po druhé, kdybych neexistoval, ty nežiješ.“

 

Chytla mne za ruku a posunula ji níž, ležela na zádech. Kurva… jak mám vydržet takový pokušení? Dráždím ji prsty, líbám ji. Její ruka zatím obratně klouže po mém těle k mému údu. Přejede mi mráz po zádech. Chytla ho do ruky. Začíná mi to, co dělám vracet a to stejnou měrou.

„Teď už se mi neubráníš a na řadě jsem já!“

 

„Ne! Ne, to nesmíš…“

Přestávám ji líbat a lehce z ní stáhnu tričko, podprsenku i kalhoty. Nenechá se jen tak lehce zahanbit a já jsem nahý úplně. Nevím, jak to udělala, ale nepřestávala mne dráždit čím dál víc. Chytil jsem ji pod krkem a přizvedl. Její horký a vášnivý polibek mne vyburcoval ještě víc. „Ahojky Ahri.“ Jen tak pronese jako by s ním i počítala. „Nazdárek.“ Pronesu jako by se právě teď nic nedělo. Ruku pod jejím krkem stisknu silněji a povalím ji pod sebe. Začnu silový sex a ona slastně sténá. Usmívá se a dívá se mi do očí. Její nohy mne obtočí a pomáhají mi přirážet. Pak se začne rvát o dominanci. Snaží se sundat si moji ruku z krku. Povolím stisk, ale nenechám se jen tak shodit. Nohy strčí pode mne a zkouší mne jimi zvednout. Daří se jí to. Padnu na zem. Rychle se snažím vstát, ale už je na mne a drží mne pod krkem. Chytím ji za ruku, sundám si ji z krku a obě její ruce chytím, převalím ji pod sebe. Marně se snaží, znova mne už nedostane na stejnej trik. Ruce jí držím jednou rukou nad hlavou a druhou si pomůžu dovnitř…

 

Jsme zase na posteli. Ležím vedle ní, oba jsme zadýchaní. V počítačí běží poslední film. Objímá mne a usmívá se. Spí.

„Říkal jsem ti, že si tohle tělo vezmu, kdy budu chtít.“

 

„Jsi pěknej hajzl. Je to moje přítelkyně, ne tvoje.“

„Naopak je NAŠE!“

 

„Myslel jsem, že jsme měli dohodu…“

„Ta stále trvá.“

 

„Nevšiml jsem si.“

„Dobrá zítra je tvá.“

 

„Cože? Jak jako zítra? Dnes přijela a já ji hned opíchal, ty vole vyjdu z toho jako děvkař.“

„Nevyjdeš, chtěla to taky, trochu jsem jí pomohl.“

 

„To nemyslíš vážně?“

„Radši odcházím…“

 

„Kam dopr…“ ale co alespoň budu mít klid. Usínám.

DRUHÝ DEN

 

„Dobré ránko drahý.“ Vítají mne krásná slůvka a ten sladký hlas.

„Dobré ráno.“ Pronesu skoro chladně a vstávám z postele.

„Copak je s tebou?“ Oblékám se,

„Nic, jen nám jdu udělat snídani.“ Jsem nasranej, co Ahri udělal, ale nemám mu to jak vrátit. Večer se mi v hlavě už pak neobjevil. V astrálu také nebyl. Kurva, musím s ním mluvit, ale zároveň nechci. Hnusí se mi. Parchant pekelnej.

„Jau, dopíče…“ zařvu na celej byt. Začínám cejtit celý tělo. Sedřená záda do krve, prokousnutá kůže na krku. A teď, si jako úplnej debil zaříznu kudlu do ruky při krájení chleba. Jak se tu tak rychle vzala? Stojí u mne a prohlíží si včera napáchané škody. Zezadu mne obejme a já se zase vzpamatuji z úvah.
„Jak se ti to včera líbilo?“ Zeptám se, i když podle výsledků na zádech a krku znám odpověď.

„Moc. Bolí tě ty kousance viď?“ Smutně se zadívá do země.
„Ne, bolí mne kudla, kterou jsem si zarazil do ruky.“ Nůž vytáhnu a krájím chleba dál.
„Aha.“ Pronese smutně a odejde. Asi jsem neměl moc příjemnej tón. Musím se jí omluvit, ale jak?
„Příště to ztlumte!“ pronese matka, která jen prošla okolo.

Donesu jí snídani. Leží ve spodním prádle na posteli.
„Proč jsi naštvanej?“
„Protože jsem udělal něco, co jsem nechtěl.“
„A co to bylo?“ Usměje se.
„Nechtěl jsem se na tebe vrhnout, nebo alespoň ne první noc.“
„Ani když ti řeknu, že to bylo úžasný?“
„Promiň, porušil jsem všechny svoje mravní zásady.“

 

Celej zbytek dne byl pak super. Bavili jsme se. Procházeli se městem, a další ty romantický věci.

Večer navrhla hrát nějakou stolní hru, o které jsem v životě neslyšel. Hráli jsme ji dlouho a pak jsme už jen seděli a povídali si. Řekl jsem jí vše o Ahrim. Celou dobu mne poslouchala a přikyvovala.

„Už chápu ten divnej pohled, kterej jsi měl v noci.“

 

Vím, že se Ahri tváří jinak, má i lehce jinej hlas, ale jeho chování nemohu vystát. Posilněn alkoholem mu neumím ani vzdorovat. Stejně tak, když jsem vzrušenej.

 

 

Po nějaké době co jsme si povídali, se jen sebrala a šla ke mně. Sedla si mi na klín a začala mne líbat. Chtěla mne a to hodně.

„Vidíš, říkal jsem ti, že umím spoustu věcí.“

 

„To je zase z tvojí iniciativy?“

„Jo ale jen trošku, přehrál jsem jí v hlavě několik myšlenek dokola a tohle je výsledek.“

 

„Přestaň!“

 

Ale pak jsem si řekl, „ale co, když dává, co bych nebral.“ Nedokázal jsem se pokušení bránit. Ostatně příliš nedokážu ani teď. Milovali jsme se několik hodin. Hlasitě sténala. Pak mne začala svazovat, přišlo mi to jako příjemná změna. Připoután, jsem byl jí mučen. Nikoliv bolestivě. Byl jsem mučen jejími sexuálními praktikami.

„Jsem tu zase, hah, chce mne, ne tebe, vidíš.“

 

„Ale proč?“

Protože ty jsi jemný. Ona to chce jinak.“

 

Po několika měsících neustálých bojů, jsem zesílil. Podařilo se mi tu zrůdu zahnat do kouta. Ale vždy se pokouší, vždy je potlačen. Je jen otázkou času kdy se vzdám a nechám jej vzít si tohle tělo.

Přeci jen stále sílím a jednou vyhraju, budu si dělat s tímhle tělem, co budu chtít.