Selka

Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Na takový večery se jen tak nezapomíná. Na takový, který jsou naprosto šílený a neplánovaný a který z hlavy nevyženete ani kulkou. Jako každej večer jsme seděli s partou v baru, klopili do sebe jedno pivo za druhým, koukali na fotbal s vyplým zvukem a mlátili prázdnou slámu. Znuděný městský děcka. Prohánět fára za fotrovi peníze nás přestalo bavit po týdnu, vlastní byty na pořádání velkolepejch večírků nám ještě nevěnovali, tak jsme aspoň
poroučeli nejdražší chlast v lokále kdejakýmu somrákovi. Obvykle mi to zvedlo náladu. Dneska jsem byl jak po lobotomii a nevzrušila mě ani pinklice v uplejch legínách. Něco je špatně.
"Tady chcíp pes," zamumlal přes cigáro Jim. Kývali jsme hlavama jak banda plastovejch čoklů za předním sklem náklaďáku.
Všichni jsme věděli, že potřebujeme nějakou bombu, která nás zvedne z barovejch štokrlat! Zkusil jsem uplatit jednu kočičku, aby se mnou šla na půl hodiny na hajzl, ale poslala mě do prdele.
" Zasraný rozmazlený štětky!" ulevil jsem si. Už ani za prachy se mnou nechtěj jít.
Jen tak, pro pobavení, nechtěl bych ji vidět znova natož s ní chodit.
"Nojo, problém těchdle fiflen. Takový holky z venkova, ty ti daj ani nevíš jak!"
To mě zajímalo. Jestli je to tak, proč sedíme jak banda buzíků v baru a nejsme na cestě za pichnama? Všichni mi dali za pravdu a dohodli jsme se, že vyrazíme do nejbližšího zapadákova a trošku tam rozbouříme slámu. Zaplatili jsme útratu a odšourali se k našim bourákům, který čekaly venku. Srali jsme na promile v krvi a nakopli motory. Jel jsem první, vedle mě seděl Tom s gpskou a navigoval mě do ráje levnýho sexu. Asi za půl hodiny jsme se po úděsnejch silnicích, který jsou stavěný na traktory a tanky, dokodrcali do první díry, kde podle všeho bydlelo pět a půl lidí. Jede se dál. Třetí zastávkou
bylo slušně vypadající městečko, ve kterým bylo celkem živo. Podle fáborků a sračiček po ulicích jsem usoudil, že zrovna probíhají nějaký slavnosti a větřil jsem hnízdiště fenek. Všichni ti vidláci si na nás ukazovali, jako by viděli auto poprvý v životě. Celkem prdel. Nakonec jsem se místního zeptal, kde je tady nějaká veselice a docela úspěšně nás tam nasměroval.
Ty vole. Sál ozdobenej papírovýma vlaječkama a růžičkama, špinavej výčep a ožralá kapela. To je terno. Nakráčeli jsme dovnitř jako největší kápové a ostatní si div nevykroutili ty svý spálený krky. Vrchní vytušil příslib prachů a tancoval kolem nás jak kolem zlatýho selete. Hned před náma přistály flašky kořalky a nějaký žrádlo, který jsme po sobě začali ze srandy házet.
Konečně se kolem nás začaly motat sukně. Doslova nám lezly až do talíře a neskutečně okatě se nám nabízely. Byly to průměrný teenky ve svých svátečních šatičkách, který beztak podědily po matkách. Byly celý lačný, abysme si jich všímali. Já si vybral takovou pěkně stavěnou v puntíkatý sukni. Vysílal jsem k ní chlípný pohledy a podle všeho pochopila, o co mi jde. Moje záminka, jak ji dostat ven z tohodle blázince, byly cigára v autě. Jak jsem předpovídal, za minutu stála u auta a nesměle se culila jak dvanáctka. Hned jsem na ni vybalil, jak se věci mají, na co chodit kolem horký kaše. K mýmu úžasu ani nechtěla prachy, a že prý půjdem k ní. Už jsem si to hrnul do pokoje, ale ona mě zastavila.
"Ukážu ti, jak to mám ráda," zazpívala medovým hláskem.
Proč ne? Rád zkouším novým věci a ničemu se nebráním. Žádnou vesanku jsem ještě neměl a třeba to bude příjemná změna po těch princeznách, co jen leží jak prkno s kyselým ksichtem.
Zatáhla mě do chlíva! Nejdřív jsem myslel, že si dělá prdel, ale když si lehla na hromadu hnoje a vykasala si puntíky, vystřízlivěl jsem. Byl jsem si skoro jistej, že se mi péro už v životě nepostaví.
"Co je s tebou?" zeptala se.
"Ty vole! Tady je hroznej smrad. Já se pobliju."
"Na to si za chvilku zvykneš," přesvědčovala mě.
"To pochybuju. Jdu pryč," chtěl jsem se otočit a jít se nadýchat čerstvýho vzduchu, ale machna mě chytla za opasek. Měla celkem páru, asi od toho věčnýho orání, takže jsem neměl šanci.
Dokonce si začala svlíkat tričko a podprsenku. "Nechceš mě podojit?" třepala si s plnýma kozama a beztak mě tím zhypnotizovala. To mě bralo. Vzal jsem do pusy jeden ten obří cecek a dumlal ho jak malý děcko. Bylo to uklidňující.
Znova si lehla a vystrčila na mě tu svou růžovou kačenu. Nejkrásnější jakou jsem kdy viděl. A že jich bylo! V duchu jsem se pokřižoval a vytáhl si ho z kalhot. Žijeme jen jednou a zkusit se má všechno! Potěšeně si hladila ohambí a čekala, až jí ho tam fouknu. Musel jsem dejchat pusou, abych ji nepoblil. Skoro jsem se v ní ztrácel, ale bylo tam krásně teplo a měkkoučko. Objala mě obříma stehnama a pažema a společně jsme nadskakovali. Je to zvrhlý, ale cítil jsem se u ní jako u mámy v náručí, tak klidně a bezpečně. Asi proto se mi to tak líbilo. A jí taky, protože to v ní čvachtalo jak gumáky v bahně. Nikdy před tím jsem nic podobnýho nezažil. Jen jsem měl pocit, že mi kráva olizovala prdel.