V lese

V lese

Anotace: Nosit houby z lesa když rostou, není žádná věda. Ale nosit houby z lesa když nerostou…..

Vyjdu z domu brzy ráno. Teď na podzim je vzduch ostrý jako břitva, je vidět daleko za obzor. Zvláště tady, na Vysočině. Vždy mne udivovalo, proč malíři kreslí vzdálené lesy modrou barvou? Ale dnes to vidím! Lesy v dálce jsou opravdu modré!
Vyjdu ostrý kopec, ocitám se na rovince mezi lesy.
Vždy se tady zastavím, jsou tu totiž nejkrásnější oblaka ! Je cítit les a hlína, čerstvě napadaná rosa se třpytí ve vycházejícím slunci, je ticho, občas se ozve křik káněte. Po obloze plují oblaka, ty nekonečné koráby moře…S úžasem pozoruji to nebeské divadlo! Vidím nekonečný oceán, ostré skály s příbojem. Na jedné stojí přikovaný Prométheus, o kus dál v zátoce kotví plachetnice. Posádka čeká na Herkula, až donese zlatá jablka ze zahrady Hesperidek. Někdy jsou oblaka jako talíře plné šlehačky, než rychle změní tvar.
Otočím se a vejdu do lesa. Je tady chládek, kužely paprsků se prodírají skrz stromy, tetelí se v nich částečky prachu, občas se ve vzduchu zavrtí spadlé semeno ze šišek. Cítím se jako v pohádce! Suché větvičky stromů mi křupou pod nohami, vidím první mochomůrky s červenými klobouky, pečlivě se jim vyhnu, nechci narušit jejich krásu. Po cestičce šupajdí mravenec, smrková šiška je pro něho nepřekonatelná překážka.
Vdechuji zhluboka lesní vzduch. Voní pryskyřicí, čerstvě narostlým jehličím, vlhkostí. Kráčím dál, nikde ani houbička.
V duchu zvolám: „Vzácná květeno, moudrá přírodo! Tolik vás mám ráda ! Jaké vy jste čarodějky!“.
A přijde čas na moje tajemství. Soustředím se, zavřu oči a zašeptám kouzelná slůvka čarodějnic bájných Keltů, skrytá v prastarých znacích run:
„ Les je můj bratr. A bratr sestře pomáhá!“.
Opakuji nejméně třikrát. Se zatajeným dechem pokračuji v chůzi. A hle! V trávě vidím prvního podhříbka ! Zajásám, vydloubnu ho ze země, očistím, dám do košíku a jdu dál.
Po pár krocích další a další! S vděčností v srdci pomyslím: „ Lesní duchové, pokud mne slyšíte, tolik vám děkuji!“.
Nasbírám tolik, co potřebuji, rozhlédnu se vůkol, obejmu pohledem celý les, cítím v srdci svobodu a lásku, a odcházím s hřejivým pocitem k domovu…..
Autor Anděl, 24.09.2017
Přečteno 2972x
Tipy 9
Poslední tipující: Frr, piťura, Amonasr, Iva Husárková
ikonkaKomentáře (13)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

mně se to líbilo
přesto
že houby nejím

hezky z toho jde atmosféra
a čte se to jedním dechem...
:-)

06.10.2017 09:46:05 | piťura

líbí

Děkuji Ti moc, moc mne to potěšilo! Jsi milý, přeji Ti krásný den a ještě hezčí víkend!

06.10.2017 10:58:45 | Anděl

líbí

po té Tvé dnešní dotýnané
která se Ti mimochodem
taky povedla
si asi dovedeš představit
jak divoký ten víkend bude...
:-)

06.10.2017 11:06:53 | piťura

líbí

Hm. Jenom víkend??? :):):) jj, bude dotýkaná 3 :):):) ale nevím kdy. až si to vyzkouším:):):) mimochodem, před barákem spravují chodník, chodí tam chlápek s takovým tím dusadlem. pořádně to s ním lomcuje. no, nechci říkat co to se mnou udělalo představit si, že na tom dusadle sedím:):):)

06.10.2017 12:36:33 | Anděl

líbí

:-)

06.10.2017 13:16:33 | piťura

líbí

Přeji krásný víkend :)

06.10.2017 14:49:37 | Anděl

líbí

Když tak sleduju ty obdivné komentáře, přemýšlím nad tím, co tu obdivují...ten text asi ne, prostě mají asi rádi přírodu, nebo autora, možná je to tím, že je paní čarodejnice a tak je očarovala...
Pozitivní je, že to není nijak strašné, ani vyloženě pitomé, je to prostě jen nijaké. Pár lyrizujících popisků krajinky, houby a víc nic. Nelíbí se mi zbytečné vykřičky, kterých tam je jako máku a přeskakoní časů sloves. I slůvka se dost opakují, například oblaka a lesy. Přitom existují i mraky, mráčky, háje, hvozdy, takže mi to připadá i drtek chudší na slovní zásobu.
Skutečným tajemstvím je zařazení... děti nesmí do lesa?

03.10.2017 11:22:05 | Jezero

líbí

Děkuji za komentář. Ale ano, děti smějí do lesa...prostě jsem se nechala unést přírodou. Jelikož jsem tu teprve nějaký ten měsíc, tuším dva? byla jsem na rozpacích kam zařadit. Bylo to tak napůl. Pokud jsem někoho tímto rozhněvala nebo zklamala - omlouvám se. Vnitřně to tak prostě cítím když přijdu do lesa. Pokud se najde alepoň jeden čtenář, který toto neřeší, jsem za to nesmírně vděčná...

03.10.2017 15:09:05 | Anděl

líbí

Jéééééé:-):-) Andílko:-) To je.. Přenádherné! :-)

27.09.2017 13:35:30 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

líbí

Třpytko střpytící, já ti děkuji!!!!!! to ty jsi zířící třpytka našich dní!

27.09.2017 14:55:27 | Anděl

líbí

boží procháska děkuji za ni a za kouzelná slůvka miluju tajemSTví :-))

25.09.2017 11:23:17 | Iva Husárková

líbí

Iví moc děkuji! Jsi tak milá:) mám také ráda tajemství!

25.09.2017 15:08:04 | Anděl

líbí

:-))

26.09.2017 09:36:19 | Iva Husárková

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel