Pes, který měl rád brambůrky

Doktor dokončil svou poslední návštěvu a zamířil do města. Zabočil do ulice a zastavil před třemi patry svého pracoviště a domova.
Jeho asistent sestupoval ze schodů a dával si do kapes ampule. „Zrovna jsem pro tebe převzal vzkaz. Od jednoho z nejváženějších klientů- paní Bertramové. Její pes Puppy si žádá tvých služeb.“
Doktor se podíval na hodiny. Do oběda zbývala půlhodina a Puppy byl jen kousek cesty odtud. Sebral kufřík a vyrazil.
Pokaždé, když navštívil psa paní Bertramové v bytě nad rybí restaurací, linula se vzduchem libá vůně smažených ryb a brambůrek. Doktor zalapal po dechu při pohledu na opečené tresky a zlatavé brambůrky a šplhal do schodů.
Paní Bertramová seděla v křesle v kuchyni. Na klíně měla kornout brambůrek a házela je Puppymu, který je odborně chytal.
Puppy byl obrovské chlupaté stvoření pochybného původu a prchlivé povahy. Celá plejáda listonošů a prodavačů novin byla dohnána k zoufalému úprku kvůli Puppymu, který se změnil v příšeru řvoucí jim v patách. Bylo nutno přistupovat k němu s respektem.
„Pořád je tlustý. Proč se nesnažíte dodržovat dietu, jak jsem vám radil? Přece jsem vám vysvětloval, že by neměl dostávat jen ryby a brambůrky.“
„Zkoušela jsem to. Každý den dostával víc ryb a míň brambůrek, ale nebavilo ho to. Má rád brambůrky.“
„Tak copak vás trápí, paní Bertramová?“ zeptal se doktor, aby změnil téma rozhovoru. „Voko. Pořád mu z něj teče.“
„Ano., už to vidím.“ Levé oko psa bylo skoro zavřené a hlen rýsoval cestičku na chlupaté tlamě. „Něco oko dráždí. Asi infekce.“
Doktor natáhl ruku, aby odtáhl víčko, ale pes vycenil zuby. Doktor ucukl „Ano, dám vám mastičku, kterou mu třikrát denně vmáčknete do oka.“ Doktor hledal mastičku. Puppyho léčil vždycky na dálku, nikdy se toho psa ani nedotkl.
Za dva týdny se paní Bertramová ozvala znovu. Puppyho oko se nelepšilo, naopak bylo horší. Doktor pospíchal úzkou ulicí. Puppy seděl ve stejné pozici. Výtok z oka byl intenzivnější. Výhružné zavrčení varovalo doktora, aby si moc nedovoloval. Přesto spatřil zdroj potíží. Z okraje víčka vyrůstala drobná bradavička a dřela rohovku.
„Má tam malý výrůstek, který dráždí oko a vyvolává výtok. Není to nic vážného, snadno to odstraním a Puppy bude v pořádku.“ K nápravě stačila malá injekce místního umrtvení a rychlé střihnutí zatočenými nůžkami. Něco mu však říkalo, že to nebude tak docela jednoduchá záležitost.
Jeho tušení se potvrdilo, když paní Bertramová přivedla nazítří psa a nechala ho v ordinaci. Bylo nutné ho uspat. To vyžadovalo uchopit jeho velkou hlavu, pak přidržet kůži a píchnout jehlu s acetylpromazinem. Puppy s tím nesouhlasil. Vyrazil s řevem a otevřenou tlamou proti doktorovi a jeho asistentovi. Spěšně se dali na ústup.
Doktor zažil už několik nezkrotných psů a měl v zásobě trik. „Zkusíme nembutal.“ Pro nepřístupné psy měli v lednici šťavnaté mleté maso. Do masa se rozmáčklo pár tablet. Pak stačilo počkat, až pes usne.
Bylo to časově obtížné. Museli počkat dvacet minut, než uspávací prostředek začne působit. Odstranit výrůstek pak nemělo trvat víc než pár minut.
Odešli do kanceláře nachystat program návštěv. Když se vrátili do ordinace, čekalo je překvapení. Pes se masa ani nedotkl a cenil zuby.
„To není možné! Co teď?“ Doktor horečně přemýšlel. Něco ho napadlo. Vyšel na ulici a za chvíli se vrátil s pytlíkem smažených brambůrků. Vmáčkl tabletu do brambůrky a hodil Puppymu. Puppy po ní skočil a schlamstl ji.
Před jejich očima se psí zuřivost měnila v přátelskou zpitomělost. Několikrát vykročil, plácl sebou na bok a upadl do bezvědomí. V několika minutách výrůstek odoperovali
Pes byl ještě mátožný, když se pro něj zastavila jeho paní, ale vypadal spokojeně.“Výrůstek jsme odstranili, paní Bertramová. Oko bude v pořádku. Předepíši vám ještě tablety, abychom předešli případné infekci,“ oznámil doktor.
Vzal do ruky pero a napsal: „Tablety pro psa. Podávat po jedné třikrát denně ve smažených brambůrkách.“