Poprava

"Ty zkurvenej šmejde!"tyto myšlenky mi letí hlavou, když na něj pomyslím. Hledím přes plexisklo na svou dceru , na hadičky a blikající kontrolky: "Nechci o tebe přijít, takto ne...Magdi!!!"

Přemýšlím. "Kdy to začalo?" Magdy trenér mi tehdy řekl: "Tak za kolik jste prodal dceru?" Jo, tenkrát jsem mu chtěl rozbít ústa, ale měl pravdu. Za 2 a půl tisíce!!!!!! Dva a půl tisíce měsíčně jako kapesné a dcera bude hrát extraligu. Holka z dědiny půjde za svým snem, čeká ji velké město, vyhlášený klub. Hvězda, co nezná západu."

Poprvé jsem se s tebou setkal, šmejde... "Kdy to bylo?" Magda byla s holkama na Českým poháru. "A asi se ti ta dlouhonohá, trochu zamlklá holka líbila , co?"
Ano, už tenkrát jsi mi byl odporný a slizký... Tu smečařku ve Vašem týmu jsi oslovoval, "Manželka moje.." Fakt humus", ale ona tam měla svýho tátu. Tak, co se budu starat. Magdě bylo třináct.


Loni přišla Magda znovu. Že prý devítku dodělá ve městě, pak gympl a výška:" Magdo, jsi chytrá holka." Proč jsem se nechal přesvědčit? "Naplníš mámino očekávání. Učíš se dobře, stejně bys šla za rok na internát. Ubytování ti bude platit klub. Nemám tolik času řešit tvé problémy. Budeš mít nové kámošky, dohlížet na tebe bude starší hráčka. My se doma nebudeme hádat." Věřil jsem ti. Vlastně sem tě ani moc nehlídal. Chyba. Dnes tady ležíš čtvrtý den, já tisku nos na sklo a v kapse od saka svírám skalpel. Podělal jsem to.


Volali mi ze školy: "Prý je to důležité." Brýlatá učitelka na mě hleděla soucitně: "Nevšiml jste si na Magdě poslední dobou něčeho neobvyklého? Ty drahé věci , co nosí jí kupujete vy?" Přemýšlím, kurva, jak to mám vědět, ne, o dárcích nevím.Vždyť... "Magdu vidím jednou za dva týdny někdy tři...", odpovídám. "Nesvěřila se Vám?", učitelka si na nose posouvá brýle. Měl jsem křeče v břiše (asi si prdnu). Možná byl to strach. "Ne, nesvěřuje se mi. Mluvíme spolu o škole, někdy o zápase. Dost se učí, zhoršila si známky." "Aha", volí ještě mírnější tón: "víte, máme tu podezření, že ji trenér dává nevhodné dárky a udržuje s ní vztah. Chápete jak to myslím?" Zatmělo se mi před očima, polkl jsem naprázdno, domů jel jak šílený. Tehdy jsem nevěděl co dělám. "Magdo, to sem fakt nechtěl." Když mi vylítla ruka, ty sis chytla tvář , která ti začala hned rudnout. Rozkřičela ses, Magdo: "Je to můj kluk! Za chvíli mi bude 15. Vybral si mě! Ne, jiné holky z klubu, mě. Chápeš to?! A co o mě vlastně víš? Já můžu si spát s kým chci!....Brečela jsi, vytrhl jsem ti mobil. Tys běžela do pokoje a začala sis balit své věci. Na messengeru jsem četl Vaši komunikaci. "Šlédre! Zabiju tě, úchyle!"


Dnes už vím, že Magda nebyla první. Možná byla nejmladší, těm předchozím bylo snad i šestnáct! "Ale tobě je čtyřicet. A vybíráš si mladší a mladší!!" Nevím jistě, jestli Magda ty léky měla od tebe, nebo jí je dal z klubové lékárny někdo jiný. Ale co vím jistě, že Magda bude poslední.


Kývnutím pozdravím sestru, co přechází po chodbě: "Musím jít. Kdyby něco, číslo znáte..." "Samozřejmě, nemějte strach, je silná, dostane se z toho. Přijdete zas zítra?.", ptá se milým hlasem. Jenže já ji neslyším. Ne, zítra už nepřijdu. Za půl hodiny končí trénink žen, než projedu městem a Opavská je zacpaná. "Snad sis svůj poslední trénink užil, Šlédre?", usměju se , palcem zkontroluju ostří skalpelu...