Sen na obrázku

Sen na obrázku

Sedím tady na pláži no respektive spíš ležím klobouk mám stažený hluboko v očích a cítím,jak nádherně mi svítí sluníčko do tváře. Počkat!řekla jsem nádherně?!to snad ne!Slunce mi tady praží přímo do ksichtu jako kráva a je to tu pěkně na h....
Dělám si srandu!jsem moc šťastná,že tu můžu být je tu krásně pokud zrovna z toho sluníčka nevypadám,jak loupající se párek nebo,jak růžové prasátko ehmmm…do slova jako velký mastný prase.
Abych se dostala k tématu relaxuji na slunečné pláži v Tunisu a je to tu úplně stejné jako tenkrát,když jsem tady byla poprvé.Byla jsem ještě malá holka,ale stačilo to k tomu,aby mi tento zážitek utkvěl v paměti až dodnes.
Ten den jsem viděla nádherný obrázek z Tuniska v katalogu u mé kámošky kam jede o prázdninách.Co pro malou holku v pubertě, mohlo být krásnějšího, než zapadající slunce uprostřed oceánu co se vzhlíželo až k poslední vlnce u pláže.
Ach jo!vzdychla jsem si a představovala si,jaké by to bylo procházet se ve vlnkách čistého moře,které by omývalo mé nohy a letmě se dotýkali konečků prstů.Ten večer,než jsem usla jsem si ještě několikrát promítala tu krásu fotky v katalogu.Ah!moc bych si tam přála být pomyslela jsem si,ale moc dobře jsem věděla,že to se jen tak nestane byli jsme chudí a na něco jako dovolená u moře jsme neměli.Z toho velkého snění jsem začala být hodně unavená,a proto se mi pomalu zavírali oči a já upadla do hlubokého spánku.
Najednou se přede mnou objevil onen obraz,ale po chvíli jsem si uvědomila že to není jen přihlouplá fotka,nýbrž realita.Stála jsem tam!!!úplně sama samotinká… jen vedle mě byla palma,která se kývala do rytmu vanoucího větříku sem a tam a zase sem a nazpátek ze strany na stranu.Po chvíli vzpamatování jsem se rozeběhla přímo k moři.Řvala jsem …Co?! řekla jsem řvala? co řvala křičela jsem………hulákala! A nevěděla jsem jestli se mám smát nebo bulet cákala jsem kolem sebe vodu. A cítila jsem, že se mi teď prostě nemůže nic stát. Až když jsem se vzpamatovala sedla jsem si v klidu do písku a koukala na krásu zapadajícího slunce.
V tom mi někdo zaťuká na rameno a povídá……Ahoj prosím tě si Češka???Fujjj to jsem se lekla … zvolala jsem.Roztomilej kluk se na mě zadíval krásně hnědýma očima a povídá promiň nechtěl jsem tě vylekat.Podám mu ruku a představím se mu,jako Veronika, když tak oslovuj mě Nika.Kývne hlavou a představí se mi, jako Roman.
Dáme se spolu do řeči a kecáme o všem možném a když zjistíme,jak moc si rozumíme……..je chvilka blaženého ticha.Ne! nemyslím to trapné ticho,že člověk mlčí a přemýšlí co říct.Tohle bylo něco jiného oba jsme ztichli a měli úsměv na tváři.Roman mi pak povídá jdeš si zaplavat? S radostí mu odpovím-jasně jdeme. Vstane a podá mi ruku s jeho oporou a vytažením se zvednu a kráčíme ruku v ruce přímo k moři.
Když jsme vstoupili na okraj Roman mě vzal do náruče a po postoupil více do moře.Tajemně se mi zadíval tě mi svými čokoládovými oči do mých a praví víš Niko vím že tohle brzy skončí…….a mě ukápne žalem slza po tváři……….,a proto ti musím něco důležitého říct je mi s tebou moc dobře víš a myslím že si hodně rozumíme…myslím si…. myslím že….-Verunko prostě miluju tě!.........A mě ukápne další slzička po tváři,ale tentokrát i radostí………..Roman pokračuje dál já vím,že se známe strašně krátce,ale já to k tobě cítím.
Najednou se naše oči střetnou a hlavy pomalounce přibližují….v jeho objetí bych chtěla zůstat na věky….pomyslím si…. po něžném nekonečně krásném polibku mě Roman vyhodí do vzduchu a já žbluňku do vody,jak žába.
Jen co se vynořím z vody zařvu- Tyyy!!!já ti ukážu a cáknu na něj pěkně velkou vlnu vody jen co se oklepe tak mi to bez zaváhání vrátí……..Smíchu,bláznění a radování….(mno taky vody)…je všude až hanba!
A proto na chvíli utichneme…...Nádherně se opět líbáme a najednou ve velkým objetí cítím, jak jeho krásně opálené ruce se mě jemně dotýkají.Líbání ukončím a podívám se mu hluboko do očí a ujistím ho,že může i dál.Opatrně mi rozvazuje vršek plavek a letmým pohledem se ujišťuje,jestli mi to nevadí.Potom mě vezme opatrně za nohy a vyzvedne si mě na sebe kolem pasu a nese mě přímo na pláž.Položí mě do příjemně teplého písku. A já po chvilce pomalu cítím,jak do mě vniká bolestí,silou i krásou zvednu vedle mě kamínek z písku a silně ho mačkám v ruce.
V tom slyším Veru,Verčo,Vero…….sakra Niko,no tak Veroniko vstávej tak dělej nestihneš to do školy.Protáhnu se a najednou slyším,jak mi něco spadlo na zem.Jujda! vždyť to je ten kámen z pláže.Ten den jsem z toho byla pěkně rozhozená.Den?! co den!bylo to dalších pár let vlastně až dodnes,když nad tím tak přemýšlím a to mi je už rovných 20…..
A teď jsem tady na pláži na dovolené i s rodiči v Tunisku a je to tu úplně jako ve snu chybí mi tu akorát pořádný chládek a…kluk ze snu…..Roman……..
V tom mi někdo ťuká na rameno otočím se ale moc ho nevidím přes to zářící slunce dám si ruku na čelo a on jen řekne Niko?!poznávám ho je to……