Tma

Tma

Slunce svítí a vůbec se mi to nepozdává.
Sedím v kanclu.
Prach se na dvorku výří.
Přemítám co s tím.
Vařím kávu a je mi ještě hůř.
Chtělo by to její tělo.
Má dvě ve dvojkách.
A já je dost rád vidím.
Dokonce nejen to.
Rád je žmoulám saji a mám k nim mateřský vztah.
Zase email.
Odstraňuji jej bez přečtení.
Šmejd je v koši.
A ona sedí na něm.
Je hezky rozkročená.
Asi proto, aby byl funkční.
Jak bych se jinak do něj dostal.
Chtěl bych to vidět.
Dává mi příležitost nahlédnout do těch zákoutí.
A já čumím, však je na co.
A pak přišla tma.
A s ní přišel zákon.
Bylo nebylo, ještě že tak.