Šťastná hvězda

Je to někde ve vzduchu okolo nás. Vždycky, když děláme chybu, tak nás to srazí na kolena, udělí nám to lekci, donutí nás to přemýšlet, ujasňovat si, co pro nás má cenu a co ne. Zjišťujeme, jestli neztrácíme čas s nepravými lidmi a nepravými věcmi. Možná, že svět okolo nás myslí, možná jsme jenom figurky, který někdo někam vyslal a teď jim dává do cesty překážky a baví se tím, jak těžkou cestou jdeme k cíly, jak zakopáváme, padáme, rozbíjíme si pusinky, jak se milujeme, jak se nemáme rádi, jak si chybíme, jak si ubližujeme, jak se potřebujeme.
Někdo si hrál s tím mým životem a já byla nucená poznat, že dělám „chybu“. Byla jsem proklínaná za věci, které se mi zdály správné. Byla jsem očerňována za věci, které se mi zdály tak čisté.
Brečela jsem u svojí jasné hvězdy, hledala jsem u ní odpovědi, protože jsem se bála toho, co bude dál. Nechtěla jsem být sama a ona mi svítila na cestu.Dávala mi najevo, že nehodlá nezhasnout. To bylo to, co mě donutilo myslet dopředu, hledat naděje. Milovala jsem ji, ale radši bych byla sama, než ji k něčemu nutit a omezovat. Cítila jsem se ukřivděná za to, že jsem byla jediná obviněná, jediná trestaná a přitom to nebyla jenom moje chyba. Proklínala jsem všechno krásné, co moje hvězda přinesla. Chtěla jsem smazat ty dny, ty noci, ty okamžiky plné naděje,žluté záblesky plné čehosi zvláštního, plné pocitu blízkosti, když jsme vedle sebe jen tak leželi.
Moje hrdost si nikdy nemůže připustit, že jsem ji potřebovala, že jsem se cítila zachráněná, když jsem ji viděla, když jsem ji slyšela, když mi svítila s nadějí, že se všechno nějak vyřeší.Bolela představa, že by zhasla, že by odešla někam jinam. A já byla schopná kleknout si a prosit, aby mě neopouštěla, aby zůstala se mnou.
Jenže jsem ze strachu z toho, co bude, začínala pohřbívat všechno krásný, co bylo. V myšlenkách jsem všechno pohřbila ze strachu, že už nebudu chtít, aby mi svítila na cestu. Ze strachu, že ji nebudu chtít nad sebou. Ze strachu z toho, že budu chtít být na všechno sama, že se nebudu chtít prosit o žádnou pomoc.
Nejde na to zapomenout, všechno je strašně moc poškrábaný a já se snažím tuhle plochu vyleštit, aby mohla odrážet to tvoje světlo. Pomalu ohlazuju rýhy, ale jde to těžko. Na některý věci nemám chuť, nechci se už vracet do starých kolejích, poznávám, že něco bylo špatně. Potřebuju, aby mi zase svítila, jenže nejdřív se na ni budu muset dlouho dívat a dlouho v sobě řešit, jestli jsem schopná tu plochu vyleštit, jestli na to mám čas, jestli budu ráda, až zase začně hvězda naplno svítit. Pomalu musím najít všechny kousíčky, které se mi rozutekly do stran a zkusit zase poskládat celek.
Dávám ti pořád tolik možností, jak mě spálit, protože ty jsi jediná, kdo to dokáže.Ty jsi ta, které věřím, které se svěřuju, kterou si pouštím tak blízko k tělu. Tvoje paprsky mám pod kůží, hluboko v sobě, tvoje paprsky pouštím kamkoli, před tebou se odhaluju, protože jenom tobě věřím. Pak se na tebe dívám, nedává mi smysl, že zrovna ty. Že zrovna tobě tolik věřím, vkládám do tebe tolik nadějí.Chci někam utéct, bez tebe, být sama, uzavřít se a skloznout pryč, aby ses mě už nikdy nedotkla, aby už byl konec, abych se už nemusela bát. Od tebe mi může ublížit každý slovo, protože ničí slovo neberu tak vážně jako to tvoje. Tvůj pohled mě může zranit, protože tvoje pohledy zkoumám.
Hvězdo, já si teď nejsem ničím jistá. Hvězdo, mě se chce odejít. Samotnou mě mrzí, že mě to vůbec napadá, ale já se bojím. Bez tebe bych to období nezvládla, o tebe jsem se opírala, když jsem padala nejvíc. Díky tobě jsem se našla. Já se nechci zase ztratit. Nechci se cítit tak, jak mi bylo bez tvého světla. Všechno bylo strašně černý dokud ses nerozsvítila a já se tak moc bojím, že teď zhasneš.....Potřebuju tě a nemůžu bejt s tebou. Jsem zmatená, proto potřebuju, aby byla noc, abych tě mohla hledat na nebi, abych se na tebe mohla koukat, doufat v tebe, obdivovat tě, věřit ti, abych se při pohledu na tebe zbavila toho strachu, kterej je teď všude okolo. Abych jen chytala tvoje paprsky a chtěla je držet tak pevně jako předtím. Abych se cítila jistě. Já se už nechci cítit takhle.