Měsíční dítě

Seděla na zábradlí u domu své tety.Stříbrná měsíční zář osvětlovala její dlouhé,blonďaté vlasy.Děsně jí třeštěla hlava.To tak bylo vždycky,když byl úplněk.Náhle uslyšela jakési kroky.,,Copak,copak??Zase nemůžeš spát??“Ozval se za ní dívčí hlas.Byla to Mika-její sestřenice.Tsukiko ji přímo nenáviděla.Mika myslela jen sebe.Starala se jen o to,aby se líbila všem klukům.A to se jí bohužel dařilo.Mohla mít na každém prstě nejmíň deset kluků,kdyby chtěla a dobře to věděla.Tentokrát ale asi neměla náladu otravovat Tsukiko svými historkami o tom,kolik kluků jí dnes požádalo,aby si s nimi někam vyšla.Místo toho si také sedla na zábradlí a zadívala se na měsíc.,,Říká se,že má na lidi zvláštní vliv.Citlivým lidem úplňky vadí a nemohou spát jako ty.Jiným zase připadá úplněk hrozně romantický...“Řekla Mika.,,Ale ne,zase začne mluvit o tom,kolik kluků jí pozvalo na pozorování noční oblohy!!!“Pomyslela si Tsukiko,ale ani náhodou ji nenapadlo Mičinu řeč přerušit.

Mýlila se. Mika tentokrát nenapadlo začít mluvit o klucích.Seděla tam s očima upřenýma na měsíc a nevydala ze sebe ani hlásku. „Třeští mě hlava.“Zaskuhrala Tsukiko jen tak,aby řeč nestála. „Na mě má úplněk prostě takový vliv,víš?Hrozně mě přitahuje.Vypadá tak krásně,jak září...Ale přitom se v jeho blízkosti necítím dobře.Je to jako zakázané ovoce.“,,Ano,máš pravdu.“Povzdechla si Mika.,,Víš,hrozně mě bavilo,když jsem odmítala všechny ty ubožáky,co mi nosili květiny a bonboniéry a zvali mě do kina.Nikdy jsem nebyla do kluka zamilovaná.Když jsem s někým chodila,tak jenom,abych se měla s čím chlubit.Byla jsem hrozně blbá.“ „Já tě nechápu.“Řekla Tsukiko a pomalu se zvedla ze zábradlí tak,aby viděla Mika do tváře,osvětlené jasnou září měsíce.

,,Vlastně mám na tebe docela vztek,víš?!Po mě nikdy kluci nešíleli!A proč taky?Mám pitomej účes,přiblblej výraz ve tváři,nosím oblečení po mamce a i moje jméno je takový divný.Dítě měsíce...Už jsi slyšela o někom,kdo by se jmenoval Tsukiko?Zní to hrozně!!!“Mika se nadechla a chtěla něco říct,ale Tsukiko nehodlala svůj proslov přerušit. „A víš co????Hrozně jsem ti záviděla!!Celou tu dobu!!!Žárlila jsem na tebe,za to,jak se hezky směješ,jaké máš nádherné,lesklé,hnědé vlasy,za to,jaký nosíš krásný oblečení,za všechno!!!!!Dostala jsi úžasný dar a ty mi chceš říct,že si toho ani za mák nevážíš?!Pro tebe to totiž nic neznamená!!!Nic!!“

Ano,úplněk má někdy na lidi zvláštní vliv.Nenechá je spát,vytváří z nich stín své vlastní osobnosti a odhaluje pravdu.

,,Ty tomu nerozumíš,Tsukiko.“Promluvila konečně Mika a pohladila dívku po jejích dlouhých,jemných vlasech. „Mě nezáleží na klucích,protože jsem pro ně v srdci nikdy neměla místo.A to místo patřilo jen a jen tobě!!Tsukiko,mě záleží jen a jen na tobě!!!Miluju tě!!“Tsukiko úplně ztuhla a už se ani nestačila ubránit polibku,který jí její sestřenice vlepila.Měsíc osvětlil celou pravdu.