Fréderick

Ležela na posteli, s pravou rukou pod hlavou, mezi životem a snem. Z povzdálí slyšela, jak Fréderick prochází zprvu ateliérem a později vešel i k ní do ložnice. Stále se tvářila, že spí a čekala, jak se zachová. Fréderick zůstal chvíli nehybně stát a po chvíli promluvil: „Pojď se mnou, musím ti něco ukázat.“ V tento okamžik už nešlo předstírat tvrdý spánek, otočila se k němu, vstala z lože a se slabým zívnutím se odebrala do ateliéru. Její přítel byl sice jeden z nejlepších kytaristů, kteří chodili po této zemi, ale protože měl koncertní přestávku, byl doma a věnoval se svému novému koníčku, malbě obrazů. Jessica přišla až k tomu, který byl nejnovější. S údivem se na něj podívala, poté se lehce usmála a pohladila Frédericka po rameni. „Jsi vážně šikovný.“ Vzal ji za ruku. Podívala se na něj. Pečlivě sledoval obraz a v očích měl ten pohled, jakoby zkoumal každý tah štětcem a v duchu plátno ještě zdokonaloval. Po chvíli spolu odešli zpět do ložnice a Jessica si opět lehla do postele a dala si ruku pod hlavu. Fréderick se k ní přitulil a řekl rozhodným tónem: „Vím, že musím ráno brzo vstávat, ale moc rád bych ještě něco stihl.“ V Jess se vynořila vlna pochyb a starostí. Na tento okamžik čekala, protože byl nevyhnutelný a velice důležitý.
„Musíme si promluvit,“ řekla slabým hlasem a otočila se k Fréderickovi. „Já mám strach. Je to sice dávno, ale v minulosti mi někdo moc ublížil. Bolelo to, opakovaně. Bojím se, aby to nedopadlo stejně, záleží mi na tobě.“ Fréderick si lehl na záda, chvíli se díval do nahoru do stropu a pak se pousmál: „Ty máš jen strach? Ale prosím tě...“ Pohladil Jessicu a položil ji na sebe. Ona jej políbila a objala.

Nemohu vyprávění ukončit v tomto bodě, neboť by se čtenář mohl domnívat, že se nic nestalo. Ale ano, stalo. Než se Jessica mohla vzpamatovat, že ležela na Fréderickovi a líbala jej. Na sobě měla jen tričko, samozřejmě jeho zásluhou. Cítila, jak se po jejím těle rozlévalo teplo a zároveň mrazivý pocit, který před tím nepoznala. Pousmála se a začala oddechovat v pravidelném rytmu. Fréderick byl ohleduplný snažil se jí dokázat, že to, co zažila tehdy, nebylo fér a že láska má vypadat jinak. Pomalu ji líbal od pupíku níž. Obavy se rozplynuly kdesi v nenávratnu. Chtěla jen jediné, oplatit mu jeho něhu. Naprosto se v ní ztratila, jako kapka v moři. Nechtěla nic jiného než jeho...

Byla s ním šťastnější než s kým jiným. O několik let později vydal Fréderick svoji první knihu, která se jmenovala „Zpověď starého proutníka“. Jessica ji držela v ruce a listovala stránkami. Nedaleko epilogu našla odstavec, který se jí zdál povědomý: „Tehdy jsem udělal všechno proto, abych ji získal. Bála se, ne zrovna málo, ale potom už nikdy ne.“ Změřila si ho uhrančivým pohledem a pousmála se: „Ty lišáku...“