Oslava

Byl květen.. Za 2 dny měla mít narozeniny. Proto se snažila, aby všechno na její oslavu bylo dokonalé. Rodiče doma jí pomáhali, protože právě podstoupila komplikovanou operaci kolene. Ale to jí v ničem nemohlo zabránit.
Navíc byla strašně zamilovaná. Byl to přesně ten kluk, kterého si vždycky přála. Milovala ho a nikdo nevěděl, jak moc. Ve všem jí pomáhal, i když spolu nebyli ještě moc dlouho, tak je snad všechno spojovalo.
Nastal den jejích 17-tých narozenin. Byla šťastná a zároveň měla z té oslavy docela i strach. Měl tam být i bratr jejího přítele. Jinými slovy její bývalý. Věděl, že ti dva spolu už rok chodí, vždyť byla už několikrát u nich doma, vídal je spolu i třeba na koupališti, v cukrárně, ale nevěděl, jak přenese její oslavu, když je tam bude mít na očích celou dobu.
Na chalupě bylo snad vše dokonalé. Byla tam se svým miláčkem a čekali jenom na partu kamarádů, kteří dorazí později na kole.
Po chvíli všichni v pořádku dorazili. Den byl skvěle rozjetý a oslava v plném proudu. Nikdo moc nepil, spíše se hrály hry a povídali si mezi sebou, protože se už přece jenom teď nevídáli tak často. Ale čím víc se chýlil den ke konci tím více bylo toho alkoholu v krvi. Nálada byla čím dál víc uvolněnější a hlavně padaly zábrany. Hry se přeměnily v nespoutané tance...
Ale dívka, která své narozeniny slavila jenom tiše s úsměvem na rtech seděla na lavičce a byla ráda, že se kamarádi baví. Přeci jenom se po operaci bála o své koleno proto nepřistoupila ani na tanec o berlích. Ale tenhle nápad ji pobavil. Její bývalý nakonec přisedl k ní a začali si povídat. Povídali si asi hodinu o tom, jak bylo jí po jejich rozchodu a jak bylo mu, proč to vlastně udělal a tak podobně. Nakonec došla řeč i na jejího miláčka. Zeptal se jí jestli s ním chodí jenom proto, aby ho naštvala. Řekla mu, že to tak vůbec není a on se jenom pousmál. Nakonec jí řekl, že je rád, že je šťastná, ale že jeho bratrovi nesmí ublížit. Dívka se jenom usmála a odpověděla mu, že to je snad samozřejmost. Honza se k ní naklonil a dal jí polibek na tvář, jako vřelé díky za všechno, co si právě řekli.
Po hodině hledání našla dívka svého milého, opilého v zahradě za křovím. Ptala se ho proč se tak opil a proč tam není s nima. Odpověděl, že myslel, že mezi jeho bratrem a jí už je všechno dávno ztracené, ale že jak viděl, tak asi není. Viděl ten polibek trochu jinak než ona s Honzou. Snažili se mu to oba vysvětlit, ale nechtěl to slyšet. Už nevěděla, co mu říct, a tak se sbalila a odešla do pokoje, kde se všichni bavili.
Ráno se vzbudila a strašně ji bolela hlava. Věděla, že toho nakonec vypila hodně. Vydala se podívat, kde všichni jsou. Spali, pohromadě nebo spíš- na hromadě v jednom pokoji, ale její láska tam nebyla.
Vzala tedy mobil a zavolala k nim domů. Tam bohužel také nebyl. Vzala kolo a i přes velké bolesti jela kolem cesty domů. Našla ho, ležel na kraji lesa v příkopě, omlácený a od krve. Slezla k němu a políbila ho. Probudil se a za vše se jí omluvil. Omluvu přijala a navzájem si vyznali lásku. On nakonec přiznal, že se moc opil a nakonec vše přibarvil. Jenom se na něho pousmála a políbila ho. Slova už totiž byla zbytečná.. :)