Promiň a děkuju

Promiň a děkuju

,, Ehm…..“ pomalu otevírám oči…sakra moje hlava…co ta bolest??! Kde to jsem…? Hlavou mi prolítlo pár střípků vzpomínek…Ježišmarjá! Kde mam oblečení…já spím nahá? PROČ? Co jsem všechno spáchala.. kde je Vilík? Ježiš chudák, schovávám se pod peřinu, snad je to jen sen.
,,Jolko…., Jolko…? Já vím že nespíš…“ šeptá Vilém a sedá si vedle mě na postel. Pomalu tedy vystrkuju hlavu ven…vidím, že se tváří normálně, ale na mě musí být pohled. No jasně…už se směje. ,,Ale no tak..!“ objevují se mu ďolíky ve tváři.
,,Vildo…já….já, já jsem nahá..?!?...Proč? Co jsem pozvracela a zničila..?“ Bojím se odpovědi, a tisknu si deku těsně na tělo. ,,No víš“ přeskočí mu jiskra v očích ,,nic jsi nezničila… Jen si zvracela před domem, a …no na sebe. Pak ti to asi vadilo, a i když jsem ti v tom chtěl zabránit, tak jsi se před domem svlékla…a řekla, že teď můžeme jít dál..“ Nejistě se na mě podívá. ,,Pokračuj, prosim…“ vzdychnu. ,,No chtěla jsi jít do koupelny,..tak jsi tam vzala nějakej ručník..a svlíkla se tam úplně..a přišla do pokoje za mnou…“ trochu se ušklíbl, a červená se ,,s tím ručníkem..“ dodává rychle, když vidí moje zhrození.
,,Vysvětloval jsem ti, že budu spát na zemi, a ty u mě v posteli. Jenže ty jsi to rázně zavrhla,…že mě prý nenecháš ležet na zemi. Prý budu spát klíďo vedle tebe.“ Valím oči,…bojím se co mi Vilouš poví teď… ,,Pokračovala jsi, že mě máš moc ráda, a že se ti líbím…“ dívá se do země, …po chvíli zvedá hlavu…,, Já ehm.. no….“ hledíme si do očí ,,Jsem se ti přiznal, že už z icq od tobě sním…ale jak jsi vystoupila z vlaku..“ krátce se odmlčí ,,..zamiloval jsem se.., když jsem ti to pověděl, začala ses smát, a pak mě líbat.“ Klopí oči,mě tečou slzy… ,,Došlo by i na víc…ale radši jsem ti vysvětlil, že by tě to mohlo druhý den mrzet…no, když jsi byla v tom…stavu..ehm..“ Prostě bulim, jsem blbá no. Vilda se ke mně natahuje, a utírá mi slzy. ,,Neplač, nic se nestalo ne?“,,Já..“ popotáhnu ,,jsem tak hnusná! Proč jsem všechno zničila? Proč jsem se tolik opila a ty ne? Všechno jsem zkazila…“
Soucitně se na mě podívá. ,,Šššš, Jolčo, šššš….věděla jsi jakej jsem, chtěla ses mi jen přiblížit, jenže já se zamiloval, a řekl si, že přece nemusím pít a kouřit jako vždycky…že si ten večer můžeme užit i lépe.“ Brečim, jsem Nána, můj pařmen se přemohl, a já se poprvé takhle zřídila…a mohli jsme si to vážně užít jinak. Achjo. ,,Ježišmarjá! Kolikátého je?“ Vilém nadzvedává překvapeně obočí ,,Asi druhého…“ ,,Proboha! Snad…ne..!“ Pomalu odsouvám kus deky… No tak to je konec,…dostala jsem to, a Vilda to má na prostěradle, to je trapný.
,,Promiň“ spouští se mi další tichý pláč. Bezradně se rozhlížím po pokoji…,,Kde mám to…svoje…hm..oblečení?“ Chytá mě kolem ramen ,,V pračce. Pojď půjčím ti něco mýho“ mrká na mě, ,,a s tím prostěradlem se natrap, to se stane no. Jsi přece holka!“ Usmívá se na mě….zasloužím si to já vůbec?
Lovím v báglu fusky a kalhotky… ještě mu sundavám prostěradlo, a dostávám Vilkovo džíny a nej triko… je tak hodnej. ,,Vildo… ty mi pereš…..hm i podprsenku?“ ,,No,…ne, to jsem neryskoval…“ červená mu ucho… ,,Dík“ beru ji, a mažu do koupelny.
Tyjo… vypadám jak kluk, to je sranda. ,,Jé, sluší ti to víc než mě.“ lichotí mi, já se radši jen na oplátku usměju. Stejně už nic nevymyslím. Alespoň povleču postel, a pomůžu poklidit pokoj. No, asi se netvářím nejlépe…
,,Jolly? Pojď sem.“ jdu tedy k němu a padám mu do náruče. Zase se mi kutálí pár slz. Dívám se Vilkovi do očí ,,Víš já…promiň a děkuju..za všechno, a za to že jsi v noci nevyužil toho, jak jsem byla k mání. Hrozně si tě za to vážím. Já toti..“ ,,Pššt“ dává mi prst na rty ,,už nic neříkej“ usmívá se. Zavírám oči a topím se v polibcích. ,,Vím, že ti to není příjemné, ale tohle nás sblížilo. Už se neomlouvej, stejně jsem ti odpustil už od probuzení.“
Objímám ho, a dostávám polibek na krk. ,,Miluju tě!“ šeptám.