Myšlenky na stejné vlně

Myšlenky na stejné vlně

,,Tak jak bylo?“ ptají se mě v práci…moje první brigáda..jsou tu super lidi.
,,Už jsme se na tebe těšili.“ zubí se na mě Ríša, kuchař v naší kavárně. Ježiš kdybys věděl jak jsem se těšila já, a hlavně na tebe…usměju se: ,,Já na vás taky, alespoň přijdu na jiný myšlenky.“
Janče se to nějak nezdá…,,Jak to myslíš? Vždyť jsi byla na dovolené..“
,,Rozešli jsme se s Vláďou, přišla jsem na to že mi lže a podvádí mě.“ svěsím smutně hlavu. Jáňa mě hned chytá kolem ramen a utěšuje mě. Nalévá mi frťana. Abych trochu změnila téma, zatvářím se tajemně: ,,Něco jsem vám přivezla..“
To už zvědavě vykukuje z po za baru i Peťan, náš vedoucí. Richard se zase zapomněl… dívá se do mě jako do obrazu…No tak, neblázni, říkám si v duchu…taky se mi líbíš..tak čekej, pozoruj a konej…
Rozdávám dárky, dostávám pusy, a jde se do práce. Když není nic na place, jdu pomoct Ríšovi do kuchyně třeba s nádobím. Tváří se na mě ohromně vážně:
,,To fakt nemusíš…ty bys tu měla být jen na ozdobu.“ Mrkne na mě, a dloubne mě do žeber. Dlouze si mě prohlíží, já nervózním.
,,Máš rozvázanou tkaničku.“ Ušklíbne se nakonec. Ohýbám se abych to napravila…když z hrůzou zjišťuju, že mě napálil! Sakra vždyť mám sandále. Richy se hrozně chechtá, já se vztekám, dloubám ho do žeber a povýšeně odcházím z kuchyně.
Další dny mé brigády pokračují v duchu dvakrát presto, jednou latte, a troje palačinky…Když je čas strčím nos k Richardovi do kuchyně, od hodí nějakou hlášku…a já se pak můžu smát celý den. Pořád pošťuchuje. Jana se jen směje, mrká na mě a takticky do něj rejpe.
,,Ale no tak číčo..“ hází po mně Ríša utěrku. Tohle oslovení mě po pár dnech volna, trochu překvapilo.
,,Dobře.“ Neodporuju, a přestávám ujídat papriku ze salátu. Zase se na mě tak dívá…pomoc! Vypadá to jako by chtěl něco říct, ale nakonec si to zjevně rozmyslel a odešel pro něco do lednice.
Počasí se zhoršuje, lidí ubývá. Vedoucí si bere dovolenou. Zůstává naše slavná trojka Janče i Richardovi je dvacet…mně je šestnáct… hh, to je složení.
Z nudy utírám talíře a pobrukuju si s rádiem. Hm…moje písnička skončila, pustili nějakej slaďák, k čemu mi je? otráveně se opírám o linku a pozoruju blikající čas na mikrovlnce. Ta písnička je nádherná.
,,Ehhh“ hrozně jsem se lekla. Někdo mi dal ruce na boky, a začal s nimi pohybovat do rytmu. Přichází polibek na krk. Ríšo já tě zbožňuju, chce se mi říct, když se otáčím. Studená sprcha. Je to Vladimír. Třeštím oči, on se usmívá.
,,Co to jako děláš?“ dostává facku z prava.
,,Co si o sobě myslíš?“ přichází další z leva.
,,Tak moment holčičko.“ chytá mi ruce, zuří a sápe se na mě. V tom přichází Ríša ze sklepa, dneska jsme se ještě neviděli. Strach mi kouká z očí.
,,Bojíš se?“ ohrnuje nade mnou Vladimír nos.
,,Co se děje?“ ptá se Richy.
,,Nic.“ odvětí mu Vladan a začíná mě hnusně líbat.Já ho kopnu mezi nohy. Řve:
,,Ty děvko!“ dostávám pěstí do břicha a on mizí. Ríša běží za ním.
,,Jenom sračky mlátí holky.“ dává mu pěstí do nosu.
,,To si ještě odskáčete, a ty nejvíc.“ ukazuje na mě. Svíjím se bolestí a pláčem u tý blbý mikrovlnky, která teď ukazuje o deset minut navíc než před tím. Přichází ke mně Richy, evidentně neví co má říct, no, typickej kluk.
Utírám si slzy, a objímám ho. Dostávám pusu do vlasů. Zvedám hlavu:
,,Já..“ dostávám pusu na čelo.
,,Víš já..“ polibek na rty a sousta dalších následujících mé myšlenky umlčelo. Štěstí ze mě musí zířit na míle daleko. Mlčím, vím jen, že on je ten pravý.