1. Máj

1. Máj

Je to asi měsíc co jsem se seznámila s Jirkou. Ale od té doby si píšeme jen na icq. Kudy chodím, jenom na něj myslím, ale on to má asi jinak. Bohužel.
První Máj, achjo zase uschnu…i náš pejsek je fenka…takže je to marný… Jdu do parku. Leháro, čtu si časopis, a čekám na Lenku až dorandí. Vyhřívám se. Vzdychnu si:
,,Achjo i ona má super kluka.,…už by tu měla být..musím s ní Jiříka probrat.“ Otáčím se na břicho a jen tak v klidu přemýšlím. Proč bych ho nemohla mít? No, ale proč by mě měl chtít..? Jsem vážně praštěná..musím si přece věřit.
Najednou si nade mne někdo kleká a já dostávám pusu mezi lopatky. Pozdravím lehkým nakopnutím do zadku….zasměju se:
,,Nemusíš mě líbat…stejně uschnu, od holek to neplatí,..ale alespoň že už jdeš, jinak bych na Jirku nepřestala myslet. Jak bylo?“ hm… proč nic neříká? To je divný. Pomalu se tedy otáčím.
,,Leni?“ UPS… vypadá to, že Jiřík šel kolem…a rozhodl se mě pozdravit. Sakra….!! Jirka je prostě evidentně neschopen slova. A já…? To je konec. Já jsem ta nejvíc nesmělá holka na planetě. Vejráme na sebe, srdce mi buší jako po maratónským běhu. Moje zamumlání ,,Ježišmarjá“ se naštěstí pomalu ztrácela v polibku, který řekl víc něž cokoli bychom ze sebe vysoukali my dva.