Pohádka bez šťastného konce

Každý z nás byl jistě někdy někým raněn. Tak jako já…Avšak horší, než být raněná je pro mě pocit, že já sama ranila. A ne jednoho člověka. Možná bych měla začít od začátku…
Chodila jsem právě do prváku. S mou nejlepší kamarádkou Editou, kterou jsem znala již několik let, jsme se dostaly do stejné třídy, dokonce i do lavice. Podnikaly jsme spolu spoustu věcí, každý týden jsme pravidelně chodily do naší oblíbené hospůdky, škola nám byla volná, stejně tak rodiče…Chtěly jsme si hlavně užívat. Ani jedna z nás neměla moc zkušeností s kluky, takže jsme jen rády sledovaly všechny sladké týpky, ale k ničemu víc jsme se neodvážily.
Byl opět “náš“ pátek, plánovala jsem, jak projdem pár obchodů a pak zamíříme do hospůdky. A pak mi Edita oznámila, že nemůže. Něco nepodstatného jí do toho vlezlo. Ale já byla rozhodnutá netrávit páteční večer doma, takže jsem s sebou vzala spolužačku Kláru. S Klárou jsme si docela rozuměly.
A pak, v trochu rozvernější náladě, násobené pivem jsem HO zaregistrovala. Krásného kluka od nás ze čtvrťáku. Byl vážně sladky, blond vlasy, modré oči. Avšak mě nikdy nezajímal, někdo jak on byl pro mě nedostupný. Vždy jsem o něm měla svůj názor, děvkař a frajer. Celou zbylou hodinku v restauraci jsem ho po očku sledovala, co chvíli se na mě usmál a pohled ze mě snad nespustil.
Když jsem to v pondělí vyprávěla Editě, byla nadšená.
„Hani, to je šance. Takový krásný kluk…Víš jak by ti holky záviděly?“
„A tobě se líbí?“sykla jsem opovržlivě.
„A moc…Michal je něco, idol celé školy. A ten jeho kamarád, myslím, že Radek…“básnila dál a dál, já už ji však moc neposlouchala.
Přemýšlela jsem o Radkovi. Ano, ten se mi na rozdíl od frajera Michala líbil. Už nějakou dobu jsme se po sobě dívali, ale zjevně byl stejně nesmělý jako já.
Uplynul asi týden, a světe div se, neustálým Editiným, básněním jsem byla tak zblblá, že se mi Michal začal opravdu líbit…Byl přesně můj typ, vždy mě přitahovali “špatní kluci“ Ale city k Radkovi mě neopouštěly…
A pak…Spolužák mi donesl smuchlaný papírek od Radka, kde se mi svěřoval se svými city a žádal o schůzku po škole.
A další přestávku za mnou přišel Michal. Řekl mi, že se mu už dlouho líbím, jen nevěděl, jak ke mně najít cestu. Byla jsem z toho na větvi, nikdy mě nenapadlo, že bych se mohla alespoň jednomu z nich líbit.
Vždy jsem byla upřímná, takže jsem Michalovi narovinu řekla o svých citech, ale také o Radkovi. A po škole jsme se sešli všichni tři. Oznámila jsem jim, že potřebuju čas, že je musím poznat. Od té doby jsme všude chodili ve třech. Do kina, na procházky, na bazén. Někdy jsme šli do hospůdky i s Editou. Viděla jsem jí na očích, že jí moc mrzí zájem kluků o mou osobu a napadlo mě, jak by bylo fajn, kdybychom byly dva páry. Ale stále jsem nevěděla, kterého mám raději. Asi po dvou měsících mě Michal požádal o schůzku bez Radka. A já souhlasila. Šli jsme do kina a pak na pizzu a já zjistila, že je Michal naprosto skvělý kluk. Vůbec ne takový frajer. Že je velmi citlívý a dokonce romantický. Měl tolik zájmů a mě bavilo ho poslouchat. Na konci večera mě odprovodil domů a před brankou mě jemně, něžně, avšak krátce políbil. A já v tu chvíli byla rozhodnutá. Ještě ten večer mi psal Radek, že se mnou musí mluvit. Neměla jsem zájem se s ním scházet, ale stejně jsem mu musela říct o svém rozhodnutí.
Avšak to, co mi chtěl říct, nebylo moc příjemné.
„Hani, vykašli se na Michala, jen si s tebou hraje. Nejsi jediná holka, kterou tahá za nos. Má jich několik,“oznámil mi naléhavě hned po pozdravu.
„Radku, ty ses zbláznil, myslíš, že tomuhle uvěřím?“křičela jsem plná zlosti.
„Měla bys. Chlubí se, že tě dostane…“
„Tak tohle už je moc. Zajímavá taktika, jak si mě záskat. Pomlouvat Michala. Spletla jsem se ve vás obou, o něm jsem si myslela, že je frajer a ty fajn. Ale ty si jen nadutej hajzl! Že já se s tebou zahazovala.“
Chtěla jsem ho ranit a přesně to se mi povedlo. Viděla jsem mu to na očích. Díval se tak smutně, že kdyby neurazil Michala, bylo by mi ho líto.
„Já tě opravdu miluji Hani, na rozdíl od něj…“zašeptal a šel pryč.
Zaslepen láskou dokázal lhát, pomyslela jsem si. Ještě ten večer jsem to pověděla Michalovi, ale ten mi odpřísáhal, že se mnou jedná čestně a já mu věřila. Byli jsme u něj, nachystal pro mě romantickiou večeři a bylo to tak krásné, že bylo nemožné, aby kluk jako on udělal kdy něco špatného. A pak…pak jsme se milovali. Bylo to mé poprvé a já nelitovala, že jsem to prožila s někým jako je Michal.
„Kdy se uvidíme?“zeptala jsem se při loučení, neboť byl před námi týden prázdnin.
„Napíšu ti,“slíbil a políbil mě.
Avšak celý týden se neozval.
Když jsem přišla do školy, oznámila mi Edita, že se dala dohromady s Radkem. Vida, neuspěl u mě, tak šel dál, řekla jsem si. Celý den jsem Michala neviděla a jeho spolužáci mě pozorovali tak zvláštně, někteří se dokonce uculovali. Až jsem to nevydržela a jednoho z nich jsem se zeptala.
„Hele, neber to ve zlým, ale prý si byla panna? Ale dobrý, ne? Michal je jednička, když vás stíhá všechny…“začal se smát a odešel. Stále jsem tomu nemohla uvěřit, tak jsem vyhledala Michala.
Co mi řekl si budu pamatovat ještě dlouho. „Hele, kotě, to je život. Lidi se scházejí a rozcházejí. Já vyhrál a ta noc byla bonus. Ale kdybys někdy měla chuť, můžem to zopáknout.“
V první chvíli jsem měla chuť mu vrazit, ale neměla jsem na to sílu. Tak jsem se otočila a utekla na záchod, kde jsem to vše vybrečela. Pak jsem šla za Radkem.
Najednou jsem si uvědomila, že to on byl celou dobu ten, kterého jsem chtěla. A že ho opravdu miluju, neboť mě Michal ani moc neranil.
„Radku, je mi líto, že jsem ti nevěřila. S Michalem si měl pravdu. A já miluju tebe,“snažila jsem se.
„Hanko, já tě taky miluju. To že si spala s Michalem, bych překousl,“zarazilo mě, že i on to ví, „ ale to, že jsi mi nevěřila, dokud se ti nesmála celá škola a to co jsi mi řekla…Promiň, to nemůžu.“
Po týdnu se Radek s Editou rozešel s odůvodněním, že stále miluje mě. Edita mi to nikdy neodpustila, stejně jako Radek a několik Michalových přítelkyň, které se vše dozvěděly.
Už jsou to dva roky, dva roky, co Michal s Radkem odmaturovali a já je už nikdy neviděla. Ztratila jsem kamarádku i lásku. A hlavně naději…