Cesta vlakem

Sedím v zadním opuštěném kupé vlaku a vyhlížím z okna.
Za ním je svět v pohybu a věci kolem se míhají ve stálých intervalech. Slunce už pomalu zapadá a na mé tváři se skví další malá říčka slz.
Bez přestání si opakuji: ,,on za to nestojí, kvůli němu přece nebudu brečet jak malá holka!" Nic nezabírá, takže slzám dávám volný průchod.
Slzičky mi stékají na bílou blůzku, která je díki nim už skoro průhledná a já už se nesnažím nic skrývat...
Najednou mě však z mého smutnění vyruší čísi hlas...,,Je tu volno?" ptá se a já odpovím ,,Ale samozřejmě, prosím."a opět se věnuji světu za oknem.
Kluk, který nastoupil pomalu usne a já dostávám příležitost si ho prohlédnout.
Je vysoký, má tmavé skoro černé vlasy a oči má zavřené.
Navíc je opálený..., není to přesně můj typ, ale přesto je mnohem přitažlivější než většina kluků, které jsem doposud potkala, avšak ten kluk zřejmě ucítí můj zkoumavý pohled a pomalu otevře oči, má jasně modré jiskřící oči, usměje se na mě a povídá:,,Jmenuji se Petr a ty?"
,,Ehm, já jsem Lili, teda vlastně se jmenuju Alice, ale říkají mi Lili" uzavřu to.
,,Takže Lili mohl bych se tě zeptat, co se ti stalo? Promiň, ale nemohl jsem přehlédnout, že nevypadáš moc šťasně."
,,Ach tak, no já...zkrátka jsem se právě rozloučila s dvouletým vztahem" odvětím a sklopím oči, vždyť se tu zpovídám cizímu klukovi, ale je to jak kdybych ho znala.
Zkoumavě se na mě podívá a zkřiví obličej do smutného pohledu ,,To je mi líto a nechceš si o tom promluvit?"
Chvíli o tom uvažuji a pak odpovím:,,Vlastně jo..."
,,Tak povídej" vybídne mě.
,,Dobrá. Poznali jsme se na hudebním festivalu v Pardubicích, jmenoval se Patrik a byl příšerně milej, pozval mě na pití a zbytek festivalu jsme strávili společně. Vyměnili jsme si čísla a setkali jsme se znovu v Pardubicích, kde oba žijeme, povídali jsme si o všem a nakonec jsme spolu začali chodit.
Neuběhla moc dlouhá doba a...no prostě jsme se spolu vyspali, nebylo to moc romantický, ale každopádně to bylo poprvé a já byla moc zamilovaná..."
,,Zatím to zní tak idylicky."
,,No, do jisté doby to také bylo, ale pak přišli hádky. Hádali jsme se kvůli všemu, byl hrozně žárlivej...A tak jsme se rozhodli, že pojedeme na Moravu k jeho známejm a upevníme náš vztah.
Všechno bylo krásný, chodili jsme zase na noční procházky jako dříva pak přišel den odjezdu, rozloučili jsme se a jeli domů.
O tři týdny později jsme se vypravili do kina, uprostřed filmu mě vytáhl na chodbu a řekl, že na tý Moravě potkal svojí bejvalou, že jí pořád miluje a že se přestěhuje tam ke známejm a přestoupí tam na školu.
Cítila jsem se jako kdyby do mě uhodil blesk a tak jsem se prostě otočila a utíkala jsem pryč...A to je vlastně celý."
,,Páni, tak to je fakt hnus, ale aspoň ti to řekl osobně!"
Chvíli bylo ticho a potom se ozval jiný hlas...,,Vážení cestující , vjíždíme do cílové stanice Děčín Hlavní nádraží, připravte se k výstupu..."
,,Tak už jsme tu a já o tobě nic nevím" sdělím mu smutně.
,,To nevadí, já sem jedu k babičce na celý prázdniny a ty?"
,,Vážně? Já taky, akorát jedu k tetě..."
,,Tak vidíš a nemáš teď ještě čas?" zeptá se opatrně.
,,A víš že mám?" odpovím mu mile.
,,Hmm tak to bych tě mohl někam pozvat aby ses taky něco o mě dozvěděla ne?"
,,No proč ne" odpovím suverénně a už s úsměvem vyrážíme...