Rudá záře lásky

Láska je jako růže,
Pomalu vzkvétá,
Rychle vadne.

Oheň ji spaluje,
Ledová vášeň,
Na ostří nože,
Pak ti dá sbohem.

. . .

Říkáš si:“Konečně“! Myslíš, že jsi právě pochopil smysl Tvého života, osudy jiných lidí Tě v tuhle chvíli nezajímají. Ani nemají proč, ty jsi spokojený. Myslíš, že je to ono, že je to to nesmrtelné co hledáš, že je to ta energie, kterou jsi doteď postrádal. Rád se probouzíš vedle ní, objímáš, líbáš, miluješ se s ní a slibuješ jí svojí oddanost. Nedělej to! Tak jako ptáček se západem slunce přestává pět, tak jako květina uvadá po svém času krásy, tak jak život z lidí vyhasíná, tak končívá i velká láska. Zdá se to legrační, život je i tak krátký a do toho si ještě představit že bys mohl víckrát milovat. Myslíš že ne? Že to nejde? Věř mi, jde. Nemyslím tím, že si lásky nemůžeš užívat, ale nemůžeš jí propadnout, protože láska léčí, láska miluje ale láska také bolí, ubližuje a zabíjí. Je zajímavá, nemyslíš?