Rok a půl

Je to tak rok a půl smutných,trpkých a bolestných dní co od té chvíle uplynulo, bylo to fakt hodně náročný ale snad už jsem se z toho pekla vyhrabala natolik, abych mohla zavzpomínat.

Je to tak rok a půl od toho osudného odpoledne.To jsme byli odpoledne po škole zase spolu,tak jako každý den.Trávili jsme spolu každičkou volnou chvilku aniž bysme si lezli krkem, ba naopak. Pokaždé když jsme se viděli bylo to jedinečný a nepopsatelný. Nikdy jsem se tě nemohla nasytit, čím častěji jsme spolu byli tím víc jsem tě chtěla. Tvé polibky mě naplňovali energií, tvá přítomnost byla mou chutí do života. Přála jsem si abych s tebou mohla být navěky, nikdy bych tě neopustila!

Je to tak rok a půl co jsme spolu byli naposledy. Už na cestě domů jsem cítila, že se něco děje. Byl jsi smutný a zamlklý a tvé prázdné oči mi něco napovídaly. ,,Co se děje?“ zeptala jsem se narovinu. Tuhle tvou odpověď jsem ale slyšet nechtěla. Rozchod??? Proč??? Nevěděla jsem co ti na to mám odpovědět. Vždyť mě miluješ,vím to a já tebe taky tak snad není důvod k rozchodu?! Snad to byly nějaké pomluvy co se k tobě donesly a tys jim uvěřil místo toho abys věřil mě. Se slzami v očích jsi mi něco podával. Nastavila jsem svou dlaň a tys mi do ní vložil malé stříbrné srdíčko. Byl to dárek ode mě k našemu snad měsíčnímu výročí a tys mi ho teď sprostě vracel. ,,Je tvoje já ho zpátky nechci“ řekla jsem ti ale ty ses otočil a odešel jsi.

Je to tak rok a půl co se mi zbořil celý svět. Hlavou se mi jako záblesky míhaly vzpomínky. Jak jsme spolu lehávali v trávě na kraji lesa. Zlaté slunce nás hladilo příjemným teplem a klid přírody nám tiše schvaloval naši lásku. Byli to překrásné chvíle kdy jsme spolu v objetí sledovali západ slunce a s příchodem večerního šera jsme se oddali naším vášním a skrytým touhám. Nastala tma a my sledovali noční oblohu. V obětí, šťastní a nezávislí. Když jsem se na tebe podívala, v tvých očích se odrážely třpytivé hvězdy a věděla jsem že si přeješ to samé co já – aby tyto okamžiky nikdy neskončily.

Je to tak rok a půl co náš vztah skončil. Já vím že nikdy nikoho lepšího nenajdu, nikdy jsme se spolu nepohádali,nikdy jsi na mě ani nezakřičel, ani jsi mi neřekl nic co by mě mohlo nějak ranit. Jsi hodný kluk kterých je na světě opravdu malinko. Možná natolik hodný že jsem si tě ani nezasloužila. Pro mě jsi prostě můj Bůh a já bych si přála sloužit ti jako otrokyně až do smrti, i po smrti někde tam kdesi nahoře.

Je to rok a půl bezmoci a ironické naděje. Moje city k tobě jsou stále tak silné a já budu navždy naivně čekat s tou svou bláhovou nadějí, že třeba někdy jednou zas………budeme spolu..ale mám před sebou jistě ještě mnoho dlouhých chvil čekání a nejistoty. Ale NADĚJE mi pomáhá přežít!