Láska ze slunovratu 2

Byl další z nudných víkendů, které Saša trávila doma. Dnes jí navíc pořád otravovala její mladší sestra. Sice měla odjet na víkend k babičce, ale ta onemocněla. Takže svou, dnes maximálně otravnou, třináctiletou sestru měla na starost. Rodičům vysvětlovala, že už je dost velká a mohla by být klidně sama doma, že přece má jet za Bárou, ale pro ně to byla pořád ta malá holčička. Její sestra nebo spíš rodiče jí zase jednou zkazili plány. Byla celkem rozhozená, ale co mohla dělat. Štvalo jí, jak Lenka pořád otravoval, že chce na počítač a i když rozebírala s kámoškou důležité téma na icq, radši ho ukončila a napsala, že se ozve později, aby už konečně měla pokoj. Lenka sedla k počítači a Saša měla konečně klid. Jenže najednou se hrozně nudila. Chtěla jet do Benešova na slunovrat, jenže byl tu ten malý problém, její sestra. Navrhla tedy Lence, že by mohla být sama doma, že jí za to dá co bude chtít, ale hlavně to nesmí říct rodičům. Lenka byla vyčůraná jak díra do sněhu a tak po Saše chtěla aby za ní vzala všechny její domácí práce a to na celý měsíc. Sice se Saše nechtělo,ale nakonec to teda vzala. Mohla klidně odjet na Benešovský slunovrat jak si to s kámoškou naplánovaly. Šla se tedy obléct a pádila na autobus. Stihla to jen tak tak. Po dvaceti minutách cesty byla v Benešově na náměstí,kde na ní čekala kámoška Bára se svým přítelem Jirkou. Z toho Saša moc velkou radost neměla, protože před Jirkou nemohla s Bárou rozebírat všechno. No co se dalo dělat. Společně proběhli všechny stánky stojící na náměstí a u zámku a Saša přemýšlela co koupí ségře jako úplatek. U posledního stánku objevila, ten dokonalej úplatek, hrnek s Lenčiným psem. Byla u něj celkem fronta, takže si musela chvíli počkat.,,Super to se Lenče bude líbit, třeba mi odpustí i ty domácí práce.“ Spokojeně odcházela od stánku na místo kde stála Bára s Jirkou, ale už tam nebyli. Vydala se je hledat,ale nebylo jí to nic platné. Při tom návalu lidí je nešlo najít, a tak to vzdala. Chtěla jít na autobus,který jí za chvilku jel. Ale rozmyslela si to, když viděla, že budou vystupovat mažoretky. To jejich točení hůlkou jí fakt zaujalo a vydržela se na ně koukat až do konce. Po čtvrthodinovém vystoupení si šla koupit něco k obědu, měla totiž příšerný hlad, od rána nic nejedla. Zrovna když platila, zaslechla jak jeden z pořadatelů hlásí, že za 20 minut na nádvoří vystupují šermíři. ,,No co mám ještě čas, jdu se mrknout. “ řekla si. Když dorazila na nádvoří bylo tam už plno lidí, kteří stejně jako ona chtěli vidět vystoupení. Na štěstí ještě našla místo odkud na šermířské souboje viděla. Jako první nastoupily dva šermíři, kteří předváděli své umění. Při pádu jednomu z nich spadl klobouk a Saša musela koukat jen na něj. Byl to krásný opálený kluk s kaštanově hnědými vlasy a jeho oči měli čokoládovou barvu. Byl to nejkrásnější kluk jakého kdy viděla, kam se na něj hrabali všichni herci z amerických filmů. Celou dobu si ho prohlížela zkoumavým pohledem. Když dobojovali, ten krásný neznámý se podíval na Sašu a na jeho obličeji se objevil, krásný úsměv. Saša byla v sedmém nebi a trochu rozpačitě mu úsměv opětovala. Lidé už se začali pomalu rozcházet, jen Saša tam pořád stála a koukala zasněně na toho neznámého. Ze snění jí probrala až jeho slova:
,,Jsi v pohodě?“
,,J-jo jsem.“
Krásný neznámý se jí představil:
,,Já jsem Honza a ty ? “
,,Saša.“
Honza pozval Sašu na zmrzlinu a ona jeho pozvání přijala, a s nadšením. Zašli tedy do cukrárny a pak se procházeli po parku a povídali jsi. Z jejich rozhovoru Sašu vyrušilo bití kostelních hodiny a po dlouhé době se podívala kolik je. Bylo už osm hodin a jí jel za chvíli poslední autobus. I když nerada musela se s Honzou rozloučit, ale ne na dlouho. Hned na pondělí si domluvili rande. Honza Sašu doprovodil k autobus a na rozloučenou jí dal pusu. Saša cítila v břiše zvláštní pocit,jako by jí tam létaly motýlci. Zamilovala se a vypadalo to, že Honza taky. Pro Sašu to byl ten nejkrásnější den v životě, potkala svojí první velkou lásku. Teď jí bylo dokonce jedno, že bude muset celý měsíc za Lenku mýt nádobí, uklízet, žehlit atd.