Jedna noc na školním výletě

„Mám si lehnout k tobě nebo mi z téhle postele sundáš tu krosnu?“ Stačí mi chvilka přemýšlení, abych věděla, že se žádná krosna sundávat nebude. I když se bojím, že se stane něco, co by se stát nemělo, neváhám a pozvu ho k sobě do postele. „Ale vezmeš si vlastní spacák,“ uložím mu podmínku. Mezi tím, co si jde pro něj do vedlejší chatky, přemýšlím, jestli jsem udělala správně. Myšlenka, na to že jsem se mu nemohla rok a půl podívat do očí, a i přesto, že spolu chodíme do jedné třídy, jsme spolu promluvili minimálně slov, mě znepokojovala. Bude po mě chtít něco víc nebo mu bude stačit moje přítomnost? Kluk, který mi dal první pusu, polibek, který mě poprvé pohladil, mě silně rozrušoval.
Už když nás bylo v chatce víc a povídali jsme si, hladil mě a mě to vůbec nebylo nepříjemný. Ta trocha citu a lásky mi už dlouhou dobu chyběla. A pak když se všichni rozutekli a zůstali jsme v chatce tři holky a dva kluci, kteří tu s námi chtěli přespat, ani jsme moc neodporovaly.
Byla jsem nervózní, možná i on to tak cítil. Lehla jsem si do spacáku a čekala. Už jsem byla celkem unavená. Bodejť, když bylo kolem jedné hodiny ráno a za den jsem měla v nohách asi třicet kilometrů. Přišel a lehl si vedle mě. Začal mě lechtat a i když jsem křičela NECH MĚ!, nechtěla jsem, aby přestal. Bylo mi nádherně jako už dlouho ne. Všichni zalehli a on vymyslel hru na zkrácení chvíle před spaním. Mísila se ve mně velká hromada myšlenek a důvodů k přemýšlení. Užívala jsem si jeho blízkost. Z jedné strany jsem se bála co bude, z druhé strany si přála, aby něco bylo Prostě smíšený pocity. Kolem třetí jsme se postupně propadali do říše snů.
Ráno mě jako první probudilo vycházející sluníčko. Protože jsem se asi celkem hlučně pohybovala po chatce, vzbudila jsem ostatní. Začala mi být zima a tak mě pozval zpátky k sobě do postele. Nesměle jsem si k němu lehla s malým cílem zopakovat si včerejší večer. Bohužel štěstí netrvalo dlouho. Museli jsme vstát a jít na snídani.
Vím, že pro nás oba tahle noc něco znamenala. A když jsme si víkend po tom probrali vše, co nás trápilo a tížilo, cítila jsem se nádherně osvobozeně.
Občas neškodí strávit s osobou, kterou nemáte moc v lásce, nějaký čas. Utříbíte si myšlenky a uvědomíte si určitě pár věcí.
Doufám, že my dva jsme cestu k sobě zase našli. Nevrátili jsme se k sobě, ale zůstali jsme kamarádi. Někdy je to tak lepší…